JARO
Sluníčko jak lukostřelec zabodává šípy, šeříky si pořídily fialový rtěnky, na baru v Chotěmicích probouzej se pípy, Koubek běhá po dvoře a má jenom trenky,
holkám v Praze radí s módou teple teplej větřík, každá jedna vypadá jako bledule, nosí se volánky a háčkovanej svetřík, světle modrá, růžová, též levandule,
jaro v Plzni nejaruje, dělá jenom blbiny, lidi klepou kosu, chovaj se apaticky, jestli někdo osvobodí tohle město od zimy, tak jaro na džípech, jaro americký,
v Bratislave-Petržalke jar v plnej kráse, rodnou rečou vtákov je tu maďarčina, chvíľu na mňa čučí, potom začnú spievať zase, rozumie im iba ten, kto vypil fľašu vína.
- - -
Je jaro, je jaro, je jaro, raduje se důchodce i malý škvrně, je jaro, je jaro, je jaro, všude krásný, všude stejný, trochu jiný v Brně.
- - -
Sluníčko jak lukostřelec zabodává šípy, šeříky si pořídily fialový rtěnky, na baru v Chotěmicích probouzej se pípy, Koubek běhá po dvoře a má jenom trenky,
holkám v Praze radí s módou teple teplej větřík, každá jedna vypadá jako bledule, nosí se volánky a háčkovanej svetřík, světle modrá, růžová, též levandule,
jaro v Plzni nejaruje, dělá jenom blbiny, lidi klepou kosu, chovaj se apaticky, jestli někdo osvobodí tohle město od zimy, tak jaro na džípech, jaro americký,
v Bratislave-Petržalke jar v plnej kráse, rodnou rečou vtákov je tu maďarčina, chvíľu na mňa čučí, potom začnú spievať zase, rozumie im iba ten, kto vypil fľašu vína.
- - -
Je jaro, je jaro, je jaro, raduje se důchodce i malý škvrně, je jaro, je jaro, je jaro, všude krásný, všude stejný, trochu jiný v Brně.
- - -
MKT81
KDE DOMOV MŮJ
Dejchej zhluboka, zapoj nosní chřípí, dokud neucejtíš vůni týhle země, vítr se prohání v koruně lípy, bude ti hezky, česky, skoro dojemně,
zarytá do skal tu líně teče řeka, vyzvídá, jestli nejsi novej Smetana, prej na něj už dlouhý roky čeká, občas i slzy ukápnou a pak je slaná,
dejchej zhluboka do plic a do břicha, tady si doma, v duši český kotliny, je vlídná, pokojná, nekonečně tichá čas tu plyne jinak, neřešíš hodiny.
- - -
A ty se ptáš, kde domov můj, je plnej kořínků a broučků, mám krásnou rozptylovou loučku, klidně se ke mně přistěhuj.
- - -
Dejchej zhluboka, zapoj nosní chřípí, dokud neucejtíš vůni týhle země, vítr se prohání v koruně lípy, bude ti hezky, česky, skoro dojemně,
zarytá do skal tu líně teče řeka, vyzvídá, jestli nejsi novej Smetana, prej na něj už dlouhý roky čeká, občas i slzy ukápnou a pak je slaná,
dejchej zhluboka do plic a do břicha, tady si doma, v duši český kotliny, je vlídná, pokojná, nekonečně tichá čas tu plyne jinak, neřešíš hodiny.
- - -
A ty se ptáš, kde domov můj, je plnej kořínků a broučků, mám krásnou rozptylovou loučku, klidně se ke mně přistěhuj.
- - -
MKT78
KOUSL MĚ PES
Kousl mě pes, byl to ten můj, jmenuje se stres, nemá žádné papíry,
on totiž ten pes, co vám budu lhát, je pouliční směs, má prapodivné manýry,
chodí se mnou spát, taky když jdu ven, začínám se bát, polykám pilulku,
buď já, nebo on, už nemůžu dál, zaplatím milión za adresu útulku.
Nejsem v tom sám, z koho kape krev, takových znám, stačí se dívat po ulici,
nevenčím sám, čokla jménem stres, lidi jsou samý šrám, všem to leze na palici.
- - -
Doufám, že existuje život po životě, protože tenhle je pod psa, zatím si v hračkářství koupím Punťu na klíček a budu šťastný, že jen tak hopsá.
- - -
Kousl mě pes, byl to ten můj, jmenuje se stres, nemá žádné papíry,
on totiž ten pes, co vám budu lhát, je pouliční směs, má prapodivné manýry,
chodí se mnou spát, taky když jdu ven, začínám se bát, polykám pilulku,
buď já, nebo on, už nemůžu dál, zaplatím milión za adresu útulku.
Nejsem v tom sám, z koho kape krev, takových znám, stačí se dívat po ulici,
nevenčím sám, čokla jménem stres, lidi jsou samý šrám, všem to leze na palici.
- - -
Doufám, že existuje život po životě, protože tenhle je pod psa, zatím si v hračkářství koupím Punťu na klíček a budu šťastný, že jen tak hopsá.
- - -
MKT66
KUPŘEDU!
Ať život není jedna velká šeď, ať v čistých řekách zase plavou candáti a sleď, ať z montoven se ozývá smích šťastných tátů, ať uklízečkám příjemná je vůně saponátu!
Ať na práci je klid a otáčí se grily, ať nabídky půjček chodí až na mobily, v hospůdkách a barech ať nedusí nás dým, ať všichni jasně vidíme, kdo je tady zlým!
Ať tváře našich dětí rozzáří tablety, ať všechna lidská srdce propojí internety, ať společně kráčíme blahobytu vstříc a kdo na sobě nemaká, nedostane nic!
Ať na každém rohu full HD oko míru, ať můžeme sdílet, kdo podkopává naši víru, v policejních poutech ať skončí každý štváč, ať už se přiznají, pro koho a zač!
- - -
Kupředu levá, kupředu pravá! Otřásá se země, bohatá a zdravá, kupředu pravý hák, kupředu levá pěst, poručíme kytkám, kdy mají kvést!
- - -
Ať život není jedna velká šeď, ať v čistých řekách zase plavou candáti a sleď, ať z montoven se ozývá smích šťastných tátů, ať uklízečkám příjemná je vůně saponátu!
Ať na práci je klid a otáčí se grily, ať nabídky půjček chodí až na mobily, v hospůdkách a barech ať nedusí nás dým, ať všichni jasně vidíme, kdo je tady zlým!
Ať tváře našich dětí rozzáří tablety, ať všechna lidská srdce propojí internety, ať společně kráčíme blahobytu vstříc a kdo na sobě nemaká, nedostane nic!
Ať na každém rohu full HD oko míru, ať můžeme sdílet, kdo podkopává naši víru, v policejních poutech ať skončí každý štváč, ať už se přiznají, pro koho a zač!
- - -
Kupředu levá, kupředu pravá! Otřásá se země, bohatá a zdravá, kupředu pravý hák, kupředu levá pěst, poručíme kytkám, kdy mají kvést!
- - -
MKT65
MODEL 76
Vidím kočár, vidím plenu, do náruče si to ženu, s bambulí kulich z vlny pleten, vypadal jsem jako kretén.
Potom školka, pořád plena, každý ráno byla scéna, v první třídě první lásky, taky smrad plynový masky.
Kriketový házím míček, rudý trenky, na nich flíček, nikdo džíny, všichni puky, zvracím Lipo do azbuky.
Dál už nevím, už to stačí, je to k smíchu, je to k pláči, hezky hořej všechny fotky, vypálím se flaškou vodky.
- - -
Tak zbavuje se starý košile, až na ní utrhne knoflíky, na krku řetízek Rychle a zběsile a v hlavě záchvat paniky,
to proto, že nikdy nevyčůrá, i když se snaží, všechna čest, spolknutý šroubky z Merkura, model sedmdesát šest.
- - -
Vidím kočár, vidím plenu, do náruče si to ženu, s bambulí kulich z vlny pleten, vypadal jsem jako kretén.
Potom školka, pořád plena, každý ráno byla scéna, v první třídě první lásky, taky smrad plynový masky.
Kriketový házím míček, rudý trenky, na nich flíček, nikdo džíny, všichni puky, zvracím Lipo do azbuky.
Dál už nevím, už to stačí, je to k smíchu, je to k pláči, hezky hořej všechny fotky, vypálím se flaškou vodky.
- - -
Tak zbavuje se starý košile, až na ní utrhne knoflíky, na krku řetízek Rychle a zběsile a v hlavě záchvat paniky,
to proto, že nikdy nevyčůrá, i když se snaží, všechna čest, spolknutý šroubky z Merkura, model sedmdesát šest.
- - -
MKT60
DON KICHOT
Až mi jednou bude dvě stě padesát a počítat roky přestane mě bavit, až ucítím na sto honů, kdo mi chce lhát, a moje první žena mě začne znovu zdravit,
až mi jednou bude dvě stě padesát, svět se bude točit stejně nakřivo, narovnám si záda a půjdu se prát za jedno dobře natočený, poctivý pivo.
Až si v dlani napočítám tisíc vyschlých řek a na ostré tváři břitva se otupí, budete mě prosit, ať prozradím ten lék, po kterém se roky tak pěkně kupí.
- - -
Mám svůj důvod roztáčet větrný mlýny, na vizitce Don Kichot a na duši blednou stíny.
- - -
Nepošlu vás k čertu, půjdeme k vodě a ze všech vašich diářů vytrháme listy a z těch listů poskládáme papírový lodě, už se houpou na hladině, už se osud čistí,
až mi jednou bude dvě stě padesát a počítat roky přestane mě bavit, pak to všechno kolem začnu teprv milovat a to, co jsem rozbil, budu umět spravit.
- - -
Mám svůj důvod roztáčet větrný mlýny, na vizitce Don Kichot a na duši žádný stíny.
- - -
Až mi jednou bude dvě stě padesát a počítat roky přestane mě bavit, až ucítím na sto honů, kdo mi chce lhát, a moje první žena mě začne znovu zdravit,
až mi jednou bude dvě stě padesát, svět se bude točit stejně nakřivo, narovnám si záda a půjdu se prát za jedno dobře natočený, poctivý pivo.
Až si v dlani napočítám tisíc vyschlých řek a na ostré tváři břitva se otupí, budete mě prosit, ať prozradím ten lék, po kterém se roky tak pěkně kupí.
- - -
Mám svůj důvod roztáčet větrný mlýny, na vizitce Don Kichot a na duši blednou stíny.
- - -
Nepošlu vás k čertu, půjdeme k vodě a ze všech vašich diářů vytrháme listy a z těch listů poskládáme papírový lodě, už se houpou na hladině, už se osud čistí,
až mi jednou bude dvě stě padesát a počítat roky přestane mě bavit, pak to všechno kolem začnu teprv milovat a to, co jsem rozbil, budu umět spravit.
- - -
Mám svůj důvod roztáčet větrný mlýny, na vizitce Don Kichot a na duši žádný stíny.
- - -
MKT59
DÍRA V TĚLE
Sedíme tu mlčky, pijem hořký čaj, je pozdní večer, ale ne máj, hrdliččin nezve ku lásce hlas, na našem úsměvu objevil se kaz
a já ti teď podám do ruky kleště, budu křičet: Tahej, tahej víc, a ještě! Bolavý srdce musí z těla ven, pak se mi uleví, dám si tam dren.
Ty mi dáš pusu, já dopiju ten čaj, navždy odsud vypadnu směrem na tramvaj, ale až ta tramvaj přijede, musím si dát bacha, kdyby ji řídil Karel Hynek Mácha,
řeknu mu od plic, že je všechno v háji, že je pozdní večer, ale ne v máji, že se mi na srdci udělal kaz, tak muselo ven a udělám to zas.
Nezlob se, Karle, i pro mě je to těžký, v osmnáctce nejedu, radši pudu pěšky, pochop to, Karle, tyhle rány bolej, už nechci znovu zažít, že spadne trolej.
- - -
Koukejte se, hele, jakou mám tady v těle obrovskou díru, i tak se dá žít, zažil jsem miliardu infarktů miokardu, teď od příhod srdečních mám konečně klid!
- - -
Sedíme tu mlčky, pijem hořký čaj, je pozdní večer, ale ne máj, hrdliččin nezve ku lásce hlas, na našem úsměvu objevil se kaz
a já ti teď podám do ruky kleště, budu křičet: Tahej, tahej víc, a ještě! Bolavý srdce musí z těla ven, pak se mi uleví, dám si tam dren.
Ty mi dáš pusu, já dopiju ten čaj, navždy odsud vypadnu směrem na tramvaj, ale až ta tramvaj přijede, musím si dát bacha, kdyby ji řídil Karel Hynek Mácha,
řeknu mu od plic, že je všechno v háji, že je pozdní večer, ale ne v máji, že se mi na srdci udělal kaz, tak muselo ven a udělám to zas.
Nezlob se, Karle, i pro mě je to těžký, v osmnáctce nejedu, radši pudu pěšky, pochop to, Karle, tyhle rány bolej, už nechci znovu zažít, že spadne trolej.
- - -
Koukejte se, hele, jakou mám tady v těle obrovskou díru, i tak se dá žít, zažil jsem miliardu infarktů miokardu, teď od příhod srdečních mám konečně klid!
- - -
MKT58
MÁM STO CHUTÍ
Mám sto chutí přejít na červenou, tam a zpátky proběhnout betonovou stěnou, tasit kudlu do kapsy zastrčenou,
na dlani přefiknout čáru osudu, udělat ňákou hodně velkou ostudu.
Mám sto chutí ugrilovat zmrzlinu, do zatáčky nechat nohu na plynu, zkonzumovat zakázanou rostlinu,
zapudrovat na čele stigma osudu, udělat ňákou hodně velkou ostudu.
Mám sto chutí začít s novým návykem, zdravit lidi vyplazeným jazykem, procházet se na řemínku s králíkem,
vymáčknout z nosu beďara osudu, udělat ňákou hodně velkou ostudu.
- - -
Dál roky mizí a já žiju vizí, že jednou ten strach zlámu pomocí stracholamů, hej!
- - -
Mám sto chutí přejít na červenou, tam a zpátky proběhnout betonovou stěnou, tasit kudlu do kapsy zastrčenou,
na dlani přefiknout čáru osudu, udělat ňákou hodně velkou ostudu.
Mám sto chutí ugrilovat zmrzlinu, do zatáčky nechat nohu na plynu, zkonzumovat zakázanou rostlinu,
zapudrovat na čele stigma osudu, udělat ňákou hodně velkou ostudu.
Mám sto chutí začít s novým návykem, zdravit lidi vyplazeným jazykem, procházet se na řemínku s králíkem,
vymáčknout z nosu beďara osudu, udělat ňákou hodně velkou ostudu.
- - -
Dál roky mizí a já žiju vizí, že jednou ten strach zlámu pomocí stracholamů, hej!
- - -
MKT57
STÍNY
Moc rád bych odlíčil tvé stíny, asi tě znám míň než málo, slunovraty vkleče uplácím.
Moc rád bych rozehnal ty splíny, aby hřích v dlani tál a víno hrálo, jenže ono tu jiskru vytrácí.
Žárlíme na svazky klíčů, z úst zamlklých studí zámky,
ješitnost brány zamyká.
- - -
S tebou svítat, tebou se přejídat na baru ve sluncích, temné míjet, tebou se opíjet na baru ve sluncích.
- - -
Na záda nepozváni šplhají černí páni a z těch pánů, z jejich hladu, rodí se klubko hadů,
vůbec se tam nedívej.
Moc rád bych odlíčil tvé stíny, asi tě znám míň než málo, slunovraty vkleče uplácím.
Moc rád bych rozehnal ty splíny, aby hřích v dlani tál a víno hrálo, jenže ono tu jiskru vytrácí.
Žárlíme na svazky klíčů, z úst zamlklých studí zámky,
ješitnost brány zamyká.
- - -
S tebou svítat, tebou se přejídat na baru ve sluncích, temné míjet, tebou se opíjet na baru ve sluncích.
- - -
Na záda nepozváni šplhají černí páni a z těch pánů, z jejich hladu, rodí se klubko hadů,
vůbec se tam nedívej.
MKT56
STALO SE
Slunce hází, hází fórky, toulavý kočky šimrá na nose, au, to bylo horký, fakt horký, co včera v noci stalo se.
Včera v noci totiž, jak bych to, ehm, kulantně řek, vznikla potíž, malá potíž a z té potíže na krku rudej flek.
A z toho krku cesta dolů rychle se měnila ve volnej pád, dva zipy, tři slova a přestal jsem bejt jenom kamarád.
- - -
A ty mi voláš, kde jsem – Cože? Jsem v práci. – Proč? No protože! A ty mi voláš, kde jsem – Cože? Už klapou kufry, tečou slzy, lítaj nože.
- - -
Slunce hází, hází fórky, toulavý kočky šimrá na nose, bylo to horký, fakt horký, a co se stalo – stalo se.
Slunce hází, hází fórky, toulavý kočky šimrá na nose, au, to bylo horký, fakt horký, co včera v noci stalo se.
Včera v noci totiž, jak bych to, ehm, kulantně řek, vznikla potíž, malá potíž a z té potíže na krku rudej flek.
A z toho krku cesta dolů rychle se měnila ve volnej pád, dva zipy, tři slova a přestal jsem bejt jenom kamarád.
- - -
A ty mi voláš, kde jsem – Cože? Jsem v práci. – Proč? No protože! A ty mi voláš, kde jsem – Cože? Už klapou kufry, tečou slzy, lítaj nože.
- - -
Slunce hází, hází fórky, toulavý kočky šimrá na nose, bylo to horký, fakt horký, a co se stalo – stalo se.
MKT55
VÍLA
Za každou zdí choulí se ta víla s průsvitnou tváří, s očima jak lístky chrpy. Co tady dělá? Asi dlouho netančila a teď trpí,
ona za každou zdí čeká a bdí.
Čím jsem komu ublížil, kapelník už hůlkou kývá a hvězdář se radši zpil, než aby spočet, kolik mi do tance zbývá,
ona za každou zdí čeká a bdí.
A zatímco bořím hráze kouře ve výčepu krušovické hospody, úporný ve snaze trefit se do dveří na pánské záchody,
ona za každou zdí čeká a bdí.
Úplňkem měsíce plní se mi hlava a nohy marně zadupávaj bezmoc a vztek, na karaoke osudu řvu Životu sláva! Občas víc, občas míň za chechtací motorek,
a přitom za každou zdí ona čeká a bdí.
Za každou zdí choulí se ta víla s průsvitnou tváří, s očima jak lístky chrpy. Co tady dělá? Asi dlouho netančila a teď trpí,
ona za každou zdí čeká a bdí.
Čím jsem komu ublížil, kapelník už hůlkou kývá a hvězdář se radši zpil, než aby spočet, kolik mi do tance zbývá,
ona za každou zdí čeká a bdí.
A zatímco bořím hráze kouře ve výčepu krušovické hospody, úporný ve snaze trefit se do dveří na pánské záchody,
ona za každou zdí čeká a bdí.
Úplňkem měsíce plní se mi hlava a nohy marně zadupávaj bezmoc a vztek, na karaoke osudu řvu Životu sláva! Občas víc, občas míň za chechtací motorek,
a přitom za každou zdí ona čeká a bdí.
MKT49
LÍZÁTKA
Jmenuju se, vole, JUDr. Zelinář a sestřih nosím hodně nakrátko, dostal jsem na okrese kancelář, na stole našel svůdný lízátko,
svlíknu mu opatrně celofán, lízátko polechtám jazykem a pak lížu, lížu, lížu a jsem mocnej pán, pan JUDr., vole, s velkým tvrdým kufříkem.
Nečekejte romantickou pointu ani roky zostřenýho žaláře, choďte si, blbci, klidně za plentu, kroužkujete jenom nový cukráře,
já jsem totiž, vole, JUDr. Zelinář a lízátka hážu mezi haranty, dostal jsem ve sněmovně kancelář a jdu si olizovat granty.
- - -
Netýraj děti, nebijou ženu, maj trochu jinačí mutaci genu, slušně vás pozdraví a nejsou drzý, u krtečka s lízátkem tečou jim slzy,
milujou život a milujou sladký, celý tý elitě nakopat zadky, plivnout jim do ksichtu, nakopat zadky.
- - -
Jmenuju se, vole, JUDr. Zelinář a sestřih nosím hodně nakrátko, dostal jsem na okrese kancelář, na stole našel svůdný lízátko,
svlíknu mu opatrně celofán, lízátko polechtám jazykem a pak lížu, lížu, lížu a jsem mocnej pán, pan JUDr., vole, s velkým tvrdým kufříkem.
Nečekejte romantickou pointu ani roky zostřenýho žaláře, choďte si, blbci, klidně za plentu, kroužkujete jenom nový cukráře,
já jsem totiž, vole, JUDr. Zelinář a lízátka hážu mezi haranty, dostal jsem ve sněmovně kancelář a jdu si olizovat granty.
- - -
Netýraj děti, nebijou ženu, maj trochu jinačí mutaci genu, slušně vás pozdraví a nejsou drzý, u krtečka s lízátkem tečou jim slzy,
milujou život a milujou sladký, celý tý elitě nakopat zadky, plivnout jim do ksichtu, nakopat zadky.
- - -
MKT48
SEDMÉHO ZÁŘÍ
Na řecké drama stačím si sám, na opláchnutí tváře mám vodu, teplá je tady a studená tam a za mnou jsi ty, jak led, a bez důvodu,
po směru hodinových ručiček míchám si kafe za pochodu, to boží mlýny melou mi budíček a za ním ty, jak led, a bez důvodu –
- - -
Sedmého září konec tisku v kalendáři.
- - -
Proč všechny moje osudové místenky jsou odjakživa ženského rodu, i tahle poslední, od dámy s kosou, jsi jak led, a bez důvodu,
na řecké drama stačím si sám, na opláchnutí tváře mám vodu, je to pravda, anebo klam, že jsi na odchodu?
- - -
Sedmého září chyba tisku v kalendáři.
- - -
Na řecké drama stačím si sám, na opláchnutí tváře mám vodu, teplá je tady a studená tam a za mnou jsi ty, jak led, a bez důvodu,
po směru hodinových ručiček míchám si kafe za pochodu, to boží mlýny melou mi budíček a za ním ty, jak led, a bez důvodu –
- - -
Sedmého září konec tisku v kalendáři.
- - -
Proč všechny moje osudové místenky jsou odjakživa ženského rodu, i tahle poslední, od dámy s kosou, jsi jak led, a bez důvodu,
na řecké drama stačím si sám, na opláchnutí tváře mám vodu, je to pravda, anebo klam, že jsi na odchodu?
- - -
Sedmého září chyba tisku v kalendáři.
- - -
MKT47
POD OBRAZ
Dívám se na dno sklenice, něco mě studí za krkem, štěstí má život jepice, mrkne a mizí úprkem,
skotačí a dělá dlouhej nos a já jsem trapně sedící, ve zpocený ruce žmoulám los, je to divná výhra, mít tě v palici,
nevím, jak míchat osudím, jak míčky tahat, jak je vracet, za chvíli mě pingl probudí, že venku čeká holka a je jí dvacet.
Díváš se na dno sklenice, spad ti do ní můj šedivej vlas, maluješ si sexuální pozice, jenže já jsem věkem pod obraz.
- - -
Držím si svou starou lebku, dám si velký pivo a malou depku a za úplňku měsíce vykročím směr kostnice.
- - -
Dívám se na dno sklenice, něco mě studí za krkem, štěstí má život jepice, mrkne a mizí úprkem,
skotačí a dělá dlouhej nos a já jsem trapně sedící, ve zpocený ruce žmoulám los, je to divná výhra, mít tě v palici,
nevím, jak míchat osudím, jak míčky tahat, jak je vracet, za chvíli mě pingl probudí, že venku čeká holka a je jí dvacet.
Díváš se na dno sklenice, spad ti do ní můj šedivej vlas, maluješ si sexuální pozice, jenže já jsem věkem pod obraz.
- - -
Držím si svou starou lebku, dám si velký pivo a malou depku a za úplňku měsíce vykročím směr kostnice.
- - -
MKT46
NĚKDY
Někdy se to vydaří, že je teplo akorát a revizor se vypaří a v háku ti zvednou plat,
někdy se to povede, že popelnice vyvezou a tramvaj rychle přijede a kapsáři z ní vylezou, odlezou, zalezou,
někdy je to ól rajt a ze slánky padá sůl a tchýně není policajt a policajt není vůl,
někdy prostě nesmeteš černou kočku před nosem, ráno oči otevřeš a neptáš se: Kde to jsem, proč tu jsem a s kým,
někdy to tak vychází, že ze dvou těl jedno jest ve společný extázi, přitisknutý pěkně fest,
dám si špunty do uší a černou pásku na oči a vůbec mě nevzruší, až se věci otočí, zatočí, přetočí.
Někdy se to vydaří, že je teplo akorát a revizor se vypaří a v háku ti zvednou plat,
někdy se to povede, že popelnice vyvezou a tramvaj rychle přijede a kapsáři z ní vylezou, odlezou, zalezou,
někdy je to ól rajt a ze slánky padá sůl a tchýně není policajt a policajt není vůl,
někdy prostě nesmeteš černou kočku před nosem, ráno oči otevřeš a neptáš se: Kde to jsem, proč tu jsem a s kým,
někdy to tak vychází, že ze dvou těl jedno jest ve společný extázi, přitisknutý pěkně fest,
dám si špunty do uší a černou pásku na oči a vůbec mě nevzruší, až se věci otočí, zatočí, přetočí.
MKT45
SPLÍN REVOLUČNÍ TŘÍDY
Splín Revoluční třídy na naše bílá těla pad, jsem prach rozdrcené křídy, slíbej ho, slíbej, to já rád.
Červánkový med slepuje nám vlasy do dredů, jsem staroměstský kmet a noc s tebou v dohledu.
Tvoje pevné boky vzývám, stříhám šňůry u všech pyžam, směješ se a díváš jinam –
Zkraty trolejí, oslavné ohňostroje nových životů, ať tramvaj vykolejí, zůstaneš i v sobotu.
Splín Revoluční třídy chodím denně zalévat, jsi krásná kytka pozemské bídy a přerůstáš i Pražský hrad.
Splín Revoluční třídy na naše bílá těla pad, jsem prach rozdrcené křídy, slíbej ho, slíbej, to já rád.
Červánkový med slepuje nám vlasy do dredů, jsem staroměstský kmet a noc s tebou v dohledu.
Tvoje pevné boky vzývám, stříhám šňůry u všech pyžam, směješ se a díváš jinam –
Zkraty trolejí, oslavné ohňostroje nových životů, ať tramvaj vykolejí, zůstaneš i v sobotu.
Splín Revoluční třídy chodím denně zalévat, jsi krásná kytka pozemské bídy a přerůstáš i Pražský hrad.
MKT44
SAKY PAKY
Bouchlo to jak flaška šampusu, trapný ticho místo přípitku, šla si po mně jak slepice po flusu, sedám si na poslední kus nábytku,
sedám si a pískám na pusu, prázdným bytem ozvěna letí, bouchlo to jak flaška šampusu, leknul se pes a zblbly děti,
na souseda volaj tatínku, soused bouchá flašku s šampusem a já chroupu suchou topinku, pro oběd si chodím s ešusem,
střílej špunty, praskaj bubliny, abstinuju přikrčenej v koutě, další trefa, další modřiny, jsem špejle na střelnici z poutě,
ořežu si tužku do špičky a začnu psát nový dějiny, nový zámky, nádobí a poličky, novej život, nový kraviny.
- - -
Saky paky, děláme raky, tvoje oči – dva bodláky, saky paky, děláme raky, proti sobě natahujem praky,
saky paky, děláme raky, nechci si hrát na vojáky, saky paky, děláme raky, tak šťastnou cestu, ty mně taky.
- - -
Někdy takhle zrána snídám panáka vodky a ty, nepozvána, zíráš na mě z fotky.
Bouchlo to jak flaška šampusu, trapný ticho místo přípitku, šla si po mně jak slepice po flusu, sedám si na poslední kus nábytku,
sedám si a pískám na pusu, prázdným bytem ozvěna letí, bouchlo to jak flaška šampusu, leknul se pes a zblbly děti,
na souseda volaj tatínku, soused bouchá flašku s šampusem a já chroupu suchou topinku, pro oběd si chodím s ešusem,
střílej špunty, praskaj bubliny, abstinuju přikrčenej v koutě, další trefa, další modřiny, jsem špejle na střelnici z poutě,
ořežu si tužku do špičky a začnu psát nový dějiny, nový zámky, nádobí a poličky, novej život, nový kraviny.
- - -
Saky paky, děláme raky, tvoje oči – dva bodláky, saky paky, děláme raky, proti sobě natahujem praky,
saky paky, děláme raky, nechci si hrát na vojáky, saky paky, děláme raky, tak šťastnou cestu, ty mně taky.
- - -
Někdy takhle zrána snídám panáka vodky a ty, nepozvána, zíráš na mě z fotky.
MKT43
STAŘENA
Jsem stařena v pase zlomená a bedlivě vás pozoruju jedním okem, když stráže přicházejí vybubnovat jména, když si ke mně stoupají bokem,
jsem stařena v pase zlomená, vítr mi houpe režným copanem a svým milencům podlamuju kolena, když se jim hrdla stahují lanem,
jsem stařena v pase zlomená, prodávám vstupenky na druhý břeh a nehledě na to, jaká platí měna, nalodím všechny, když zadrží svůj dech –
Jsem stařena v pase zlomená, ostrá po meči, vlídná po přeslici, jsem bohatý ženich, nevěsta nesmírného věna,
dostanu tvůj život – a ty šibenici.
Jsem stařena v pase zlomená a bedlivě vás pozoruju jedním okem, když stráže přicházejí vybubnovat jména, když si ke mně stoupají bokem,
jsem stařena v pase zlomená, vítr mi houpe režným copanem a svým milencům podlamuju kolena, když se jim hrdla stahují lanem,
jsem stařena v pase zlomená, prodávám vstupenky na druhý břeh a nehledě na to, jaká platí měna, nalodím všechny, když zadrží svůj dech –
Jsem stařena v pase zlomená, ostrá po meči, vlídná po přeslici, jsem bohatý ženich, nevěsta nesmírného věna,
dostanu tvůj život – a ty šibenici.
MKT42
SÁZAVA
Všechny řeky velký jsou, když sluncem sněhy tají, a ty řeky krutý jsou, když sluncem sněhy tají, pak si i smrt odnesou a zima bude v háji.
A ty jara teplý jsou a holky choděj ven a všechny holky teplý jsou a na jaře choděj ven, někdo slíže smetanu, někdo strouhá křen.
A ty pusy sladký jsou a hlava se z nich točí a všechny lásky sladký jsou, až hlava se z nich točí, než on jí sejde z mysli a ona jemu z očí.
A v těch hořkých slzách prohání se hejno ryb a v tom slaným moři prohání se hejno ryb, jedna z nich mi slíbila, že bude zase líp.
V tý naději usínám a čekám lepší ráno a každej den tak usínám a čekám lepší ráno, tam venku hučí řeka a já nemám lano.
Všechny řeky velký jsou, když sluncem sněhy tají, a ty řeky krutý jsou, když sluncem sněhy tají, pak si i smrt odnesou a zima bude v háji.
A ty jara teplý jsou a holky choděj ven a všechny holky teplý jsou a na jaře choděj ven, někdo slíže smetanu, někdo strouhá křen.
A ty pusy sladký jsou a hlava se z nich točí a všechny lásky sladký jsou, až hlava se z nich točí, než on jí sejde z mysli a ona jemu z očí.
A v těch hořkých slzách prohání se hejno ryb a v tom slaným moři prohání se hejno ryb, jedna z nich mi slíbila, že bude zase líp.
V tý naději usínám a čekám lepší ráno a každej den tak usínám a čekám lepší ráno, tam venku hučí řeka a já nemám lano.
MKT41
DÍKY, UŽ NEBUDU
Díky, už nebudu, mám nějak dost, trochu mě dneska zlobí žaludek, v ložnici je host, jméno není podstatný, zato tuším přísudek.
Se psem jsem obešel už třikrát celej les, ve městě znám nazpaměť všechny výlohy, z ložnice je fitness, dva se tam potí a vtipně střídaj polohy.
Zase mi navlíkáš svetr s jeleny, srdce ti touhou buší, kupuješ mi zájezd na ostrov Svatý Heleny a nějak moc ti to sluší.
Nejsem typ, co skolí mamuta, posílám esemesky a ne rány, ložnice je zamknutá a klíč ke všemu je v zámku z druhý strany.
- - -
Nebudu smutným paroháčem nad zvětralou desítkou na pivním tácku, nebudu trapným hokejistou bez puku a bez klacku,
nebudu smutným paroháčem nad zvětralou desítkou na pivním tácku, nebudu pacifistou, když ty jsi na facku.
- - -
Díky, už nebudu, mám nějak dost, trochu mě dneska zlobí žaludek, v ložnici je host, jméno není podstatný, zato tuším přísudek.
Se psem jsem obešel už třikrát celej les, ve městě znám nazpaměť všechny výlohy, z ložnice je fitness, dva se tam potí a vtipně střídaj polohy.
Zase mi navlíkáš svetr s jeleny, srdce ti touhou buší, kupuješ mi zájezd na ostrov Svatý Heleny a nějak moc ti to sluší.
Nejsem typ, co skolí mamuta, posílám esemesky a ne rány, ložnice je zamknutá a klíč ke všemu je v zámku z druhý strany.
- - -
Nebudu smutným paroháčem nad zvětralou desítkou na pivním tácku, nebudu trapným hokejistou bez puku a bez klacku,
nebudu smutným paroháčem nad zvětralou desítkou na pivním tácku, nebudu pacifistou, když ty jsi na facku.
- - -
MKT40
NOC I.
Syčí noc, noc syčí jako had, rozkroky ulic čerstvě umytý, noc bere, dává, mazlí se, má hlad a Svatý Vít měsícem zalitý,
syčí noc, jak had se svlíká z kůže, ten na kříži je teď rád přibitý, noc bere, dává, sejme, koho může, a Svatý Vít tmou zalitý,
syčí noc a tiše plazí se z města, lampy trousí žlutý hořký jed, noc bere, dává, miluje a trestá a Svatý Vít odbíjí pět,
syčí noc, jak bomba tiká, pod Nuselským mostem povoluje pěst, noc bere, dává, zahaluje, svlíká a Svatý Vít odbíjí šest,
syčí noc a pak – jak pára mizí, nový den jí šlape na paty, nový had, neznámý a cizí, a Svatý Vít je sluncem prohřátý.
Syčí noc, noc syčí jako had, rozkroky ulic čerstvě umytý, noc bere, dává, mazlí se, má hlad a Svatý Vít měsícem zalitý,
syčí noc, jak had se svlíká z kůže, ten na kříži je teď rád přibitý, noc bere, dává, sejme, koho může, a Svatý Vít tmou zalitý,
syčí noc a tiše plazí se z města, lampy trousí žlutý hořký jed, noc bere, dává, miluje a trestá a Svatý Vít odbíjí pět,
syčí noc, jak bomba tiká, pod Nuselským mostem povoluje pěst, noc bere, dává, zahaluje, svlíká a Svatý Vít odbíjí šest,
syčí noc a pak – jak pára mizí, nový den jí šlape na paty, nový had, neznámý a cizí, a Svatý Vít je sluncem prohřátý.
MKT39
STRAŠÁK
Když se voda zavírá, dělají se kruhy, když letní den umírá, rozvážu si stuhy,
hoď je do té řeky, chtějí po ní plouti, a staré báby vzteky budou plivat z proutí,
jak se tvé bílé tváři červánky dvoří, jak nám oči září a těla nahlas hoří,
ale že ten plamen, že dělá jiným škody, vyčůráme amen a půjdem do hospody,
vykopeme spolu studnu zapomnění, skočíme dolů, kde žádné potom není.
Když se láska zavírá, dělají se kola, nebeského portýra do práce volá.
- - -
Stojí strašák v poli a ztrouchnivělou holí do všech světových stran odhání hejna vran, černých vran.
Stojí strašák v poli a žízeň ho bolí, zvedni pod ním ten kámen a vytryskne pramen, rudý pramen.
- - -
Když se voda zavírá, dělají se kruhy, když letní den umírá, rozvážu si stuhy,
hoď je do té řeky, chtějí po ní plouti, a staré báby vzteky budou plivat z proutí,
jak se tvé bílé tváři červánky dvoří, jak nám oči září a těla nahlas hoří,
ale že ten plamen, že dělá jiným škody, vyčůráme amen a půjdem do hospody,
vykopeme spolu studnu zapomnění, skočíme dolů, kde žádné potom není.
Když se láska zavírá, dělají se kola, nebeského portýra do práce volá.
- - -
Stojí strašák v poli a ztrouchnivělou holí do všech světových stran odhání hejna vran, černých vran.
Stojí strašák v poli a žízeň ho bolí, zvedni pod ním ten kámen a vytryskne pramen, rudý pramen.
- - -
MKT38
KAKTUS
Procházím ulicí, lidi mě zdraví, na první popelnici kočička se dáví,
ze druhý popelnice zírá na mě chlap, páchne jak opice, a pak zase víko sklap,
kam já tě vyhodím, chladím si opuchlej nos, když se tě dotknu, pícháš jak roj divejch vos,
kde já s tebou skoncuju, zbejvá odpadkovej koš, rukavice nazuju, jsem něco jako listonoš,
odevzdám balík, ne, nechci nic podepsat, kam já tě vyhodím, pícháš mě do srdce.
- - -
A to je tvůj konec, zlato, konec jednoho kaktusu, co kvete jednou za rok v jedný pozici, co kvete, až když se zhasne v ložnici,
a to je tvůj konec, zlato, konec jednoho kaktusu, mrtvý kytky zabalený v ubrusu.
- - -
Procházím ulicí, lidi mě zdraví, na první popelnici kočička se dáví,
ze druhý popelnice zírá na mě chlap, páchne jak opice, a pak zase víko sklap,
kam já tě vyhodím, chladím si opuchlej nos, když se tě dotknu, pícháš jak roj divejch vos,
kde já s tebou skoncuju, zbejvá odpadkovej koš, rukavice nazuju, jsem něco jako listonoš,
odevzdám balík, ne, nechci nic podepsat, kam já tě vyhodím, pícháš mě do srdce.
- - -
A to je tvůj konec, zlato, konec jednoho kaktusu, co kvete jednou za rok v jedný pozici, co kvete, až když se zhasne v ložnici,
a to je tvůj konec, zlato, konec jednoho kaktusu, mrtvý kytky zabalený v ubrusu.
- - -
MKT37
BYTY
Když maj holky svý byty, jsou vždycky plný intimity, zarosený zrcadla a v nich šťastný kukadla, když maj holky byty svý.
Co se to podělalo, mluvíš moc a líbáš málo, vzdychám, zuřím, brečím, chci tě praštit něčím, co asi podělalo se?
Když maj holky svý byty, trčej v nich jak stalagmity, smutně spadlý ramínko, vzorně suchý prkýnko, když maj holky byty svý.
Smrkám do bytovýho textilu, každej chvilku tahá pilu, zabiju tu husu, co ti teď dává pusu, a zaplatí ty záclony.
Když maj holky svý byty a všechny tequilly jsou dopitý, vymění zrcadla, opraví kukadla a odjedou taxíkem.
Když maj holky svý byty, jsou vždycky plný intimity, zarosený zrcadla a v nich šťastný kukadla, když maj holky byty svý.
Co se to podělalo, mluvíš moc a líbáš málo, vzdychám, zuřím, brečím, chci tě praštit něčím, co asi podělalo se?
Když maj holky svý byty, trčej v nich jak stalagmity, smutně spadlý ramínko, vzorně suchý prkýnko, když maj holky byty svý.
Smrkám do bytovýho textilu, každej chvilku tahá pilu, zabiju tu husu, co ti teď dává pusu, a zaplatí ty záclony.
Když maj holky svý byty a všechny tequilly jsou dopitý, vymění zrcadla, opraví kukadla a odjedou taxíkem.
MKT36
MAHA MAHA
Když zaparkuju motorku, rozkopnu dveře baru, narazím na holku z Karlovejch Varů,
nejdřív rána do čela, k ní motýlci v břichu a už naše těla kráčej na zahrádku hříchu
a už cejtim zuby na krku, srdeční sval buší, když mi holka dělá vrkú jazykem v uších,
pak sbíráme, co smilností pod postel upadlo, já svoje starý kosti, holka svoje prádlo,
ráno nasednu na motorku, polechtám válce, zamávám na holku a mizím v dálce,
jenže na D5 hřebíky, řídítka se smýkaj a všecky krásný budíky zvoní a hnusně tikaj,
a tak se budím z týhle schízy a hned střílím při cigáru další noční rajdr ízy do Karlových Varů.
- - -
Maha maha jamaha, maha maha do naha, maha maha kavasaki, naklopím tě, ty mě taky.
- - -
Když zaparkuju motorku, rozkopnu dveře baru, narazím na holku z Karlovejch Varů,
nejdřív rána do čela, k ní motýlci v břichu a už naše těla kráčej na zahrádku hříchu
a už cejtim zuby na krku, srdeční sval buší, když mi holka dělá vrkú jazykem v uších,
pak sbíráme, co smilností pod postel upadlo, já svoje starý kosti, holka svoje prádlo,
ráno nasednu na motorku, polechtám válce, zamávám na holku a mizím v dálce,
jenže na D5 hřebíky, řídítka se smýkaj a všecky krásný budíky zvoní a hnusně tikaj,
a tak se budím z týhle schízy a hned střílím při cigáru další noční rajdr ízy do Karlových Varů.
- - -
Maha maha jamaha, maha maha do naha, maha maha kavasaki, naklopím tě, ty mě taky.
- - -
MKT35
NETÁHNOU
spoluautor Vratislav Horčík
Netáhnou komíny, netáhnou ani ledviny, netáhnou už ani cigára, sečteno, tlustá čára,
přitáhnou kohouty, přitáhnou mě na rukách s pouty, přitáhnou mě za šedivý vlasy, zaplať, cinkaj kasy.
- - -
Jsem v hajzlu, budu spláchnutej, oholenej, oblečenej, obutej, jsem v hajzlu, konečná stanice Olšany, Motol, Strašnice.
- - -
Zatáhnou závěsy, zatáhnou, pekelně vyděsí, zatáhnou, spadla klec, tak hele, dělá to ranec,
stáhnou mě i s úroky, stáhnou někam do stoky, stáhnou kůži, strhnou peřiny, padám držkou do hlíny,
natáhnou mi černej frak, natáhnu se, no a pak natáhnu v klidu bačkory, zem bude lehká, ale vůbec žádný úspory.
- - -
Jsem šťastnej, že budu spláchnutej, oholenej, oblečenej, obutej, jsem šťastnej, mám to vyhraný, Strašnice, Motol, Olšany.
- - -
spoluautor Vratislav Horčík
Netáhnou komíny, netáhnou ani ledviny, netáhnou už ani cigára, sečteno, tlustá čára,
přitáhnou kohouty, přitáhnou mě na rukách s pouty, přitáhnou mě za šedivý vlasy, zaplať, cinkaj kasy.
- - -
Jsem v hajzlu, budu spláchnutej, oholenej, oblečenej, obutej, jsem v hajzlu, konečná stanice Olšany, Motol, Strašnice.
- - -
Zatáhnou závěsy, zatáhnou, pekelně vyděsí, zatáhnou, spadla klec, tak hele, dělá to ranec,
stáhnou mě i s úroky, stáhnou někam do stoky, stáhnou kůži, strhnou peřiny, padám držkou do hlíny,
natáhnou mi černej frak, natáhnu se, no a pak natáhnu v klidu bačkory, zem bude lehká, ale vůbec žádný úspory.
- - -
Jsem šťastnej, že budu spláchnutej, oholenej, oblečenej, obutej, jsem šťastnej, mám to vyhraný, Strašnice, Motol, Olšany.
- - -
MKT34
JEDU, JEDU
Jedu, jedu, teď zahnu doleva kolem pošty na velkou křižovatku, přes ni rovně, pak dlouhej stoupák, po levý ruce bude hospoda,
a potom dám se doprava, minu zahrádkářskou kolonii, přijde stopka a za ní slepá, no a tam zastavím.
Vypnu motor, stáhnu okýnko, vyndám cigára, jedno si zapálím, je to tu pěkný, smrděj kanály, za plotem štěká pes, kolik je asi hodin?
Protáhnu tělo, kopnu do pneumatik, brej den, paní, ne, nikoho nehledám, bude pršet, ten pes furt štěká, asi už teda zase pojedu.
- - -
Kam jede, neví, co chce, netuší, na straně levý srdce mu buší, když jede a neví kam, kilometry polyká, mrtvolky muší ze skla mu utírám.
- - -
Jedu, jedu, teď zahnu doleva kolem pošty na velkou křižovatku, přes ni rovně, pak dlouhej stoupák, po levý ruce bude hospoda,
a potom dám se doprava, minu zahrádkářskou kolonii, přijde stopka a za ní slepá, no a tam zastavím.
Vypnu motor, stáhnu okýnko, vyndám cigára, jedno si zapálím, je to tu pěkný, smrděj kanály, za plotem štěká pes, kolik je asi hodin?
Protáhnu tělo, kopnu do pneumatik, brej den, paní, ne, nikoho nehledám, bude pršet, ten pes furt štěká, asi už teda zase pojedu.
- - -
Kam jede, neví, co chce, netuší, na straně levý srdce mu buší, když jede a neví kam, kilometry polyká, mrtvolky muší ze skla mu utírám.
- - -
MKT33
V PRAZE 7
Je jaro a v Praze 7 svítá, z parků se valí hustá mlha, na silnici kočka rozbitá a slunce vyšlo a zase zdrhá,
je léto a v Praze 7 svítá, parky hulej čerstvou trávu, na silnici kočka rozbitá, nad ní slunce v jiným stavu,
je podzim a v Praze 7 svítá, parky si balej suchý listí, na silnici kočka rozbitá, ten flek už slunce nevyčistí,
je zima a v Praze 7 svítá, parky mlčej a jsou vysmátý, na silnici kočka rozbitá, slunce to balí už v půl pátý,
mně se tu líbí.
Je jaro a v Praze 7 svítá, z parků se valí hustá mlha, na silnici kočka rozbitá a slunce vyšlo a zase zdrhá,
je léto a v Praze 7 svítá, parky hulej čerstvou trávu, na silnici kočka rozbitá, nad ní slunce v jiným stavu,
je podzim a v Praze 7 svítá, parky si balej suchý listí, na silnici kočka rozbitá, ten flek už slunce nevyčistí,
je zima a v Praze 7 svítá, parky mlčej a jsou vysmátý, na silnici kočka rozbitá, slunce to balí už v půl pátý,
mně se tu líbí.
MKT32
LOS PINOKIOS
Nebudu se mejt, nemám vůbec náladu na to, jak mejdlo klouže, je to šmejd, furt na mě někdo šije nějakou zradu
a nebudu se holit, nesnáším, jak to chrastí, když žiletka jede po tváři – a pak šmik, furt na mě někdo šije nějaký pasti
a nebudu dejchat, takový blbosti to teda já dělat rozhodně nebudu, nasávat kyslík z cizích vnitřností, furt se na mě chystá nějaký woodoo,
něco tu smrdí, něco se stane, cejtím, že něco neříká mi pane, něco tu smrdí, na to mám nos, cejtěj to všichni Los Pinokios.
Nebudu se mejt, nemám vůbec náladu na to, jak mejdlo klouže, je to šmejd, furt na mě někdo šije nějakou zradu
a nebudu se holit, nesnáším, jak to chrastí, když žiletka jede po tváři – a pak šmik, furt na mě někdo šije nějaký pasti
a nebudu dejchat, takový blbosti to teda já dělat rozhodně nebudu, nasávat kyslík z cizích vnitřností, furt se na mě chystá nějaký woodoo,
něco tu smrdí, něco se stane, cejtím, že něco neříká mi pane, něco tu smrdí, na to mám nos, cejtěj to všichni Los Pinokios.
MKT31
NÁMOŘNICKÁ
Tak to je, tak to chodí, samý drsný chlapi na jedný lodi, občas to námořník nerozchodí a je zlej, heja hej.
Tak to je, tak to chodí, hodný ryby umíraj, žraloci se rodí, občas to námořník nerozchodí a je zlej, heja hej.
Tak to je, tak to chodí, plavčík s plavčíkem za ruku se vodí, občas to kapitán nerozchodí a je zlej, heja hej.
Tak to je, tak to chodí, silnej vítr pomáhá, silnej rum škodí, občas to námořník nerozchodí a je zlej, heja hej.
Stojí holka na Míráku, má škebli na uchu, nevšímá si drzejch fracků, je jí krásně na duchu,
stojí holka na Míráku, čeká v poho na šestnáctku, když v tom jeden ze šmíráků před obličej jí dá placku,
odkud, slečno, je ta věc, kterou máte ve svý dlani, proč zrovna tohle kradete, viděla vás jedna paní,
čuměj lidi na zastávce, hele, to je kriminálka, zákrok proběh rychle, hladce, v očích holky zrcadlí se dálka, heja hej, moře a dálka –
Tak to je, tak to chodí, samý drsný chlapi na jedný lodi, občas to námořník nerozchodí a je zlej, heja hej.
Tak to je, tak to chodí, hodný ryby umíraj, žraloci se rodí, občas to námořník nerozchodí a je zlej, heja hej.
Tak to je, tak to chodí, plavčík s plavčíkem za ruku se vodí, občas to kapitán nerozchodí a je zlej, heja hej.
Tak to je, tak to chodí, silnej vítr pomáhá, silnej rum škodí, občas to námořník nerozchodí a je zlej, heja hej.
Stojí holka na Míráku, má škebli na uchu, nevšímá si drzejch fracků, je jí krásně na duchu,
stojí holka na Míráku, čeká v poho na šestnáctku, když v tom jeden ze šmíráků před obličej jí dá placku,
odkud, slečno, je ta věc, kterou máte ve svý dlani, proč zrovna tohle kradete, viděla vás jedna paní,
čuměj lidi na zastávce, hele, to je kriminálka, zákrok proběh rychle, hladce, v očích holky zrcadlí se dálka, heja hej, moře a dálka –
MKT30
ICH BIN ERSCHOSSEN
Pražená káva, dvě kila hrubý mouky a deset čerstvých rohlíků, sterilní hrášek a taky sádlo, instantní polívka v pytlíku,
Zrzavá Bára, ujetá Natálie a taky plnoštíhlá Pavlína, voňavá Sára, hubená Rozálie a lehce hysterická Halina,
všechno se mi rozsypalo, to je snad zlej sen, tolik prachů mě to stálo, ich bin erschossen.
Pražená káva, dvě kila hrubý mouky a deset čerstvých rohlíků, sterilní hrášek a taky sádlo, instantní polívka v pytlíku,
Zrzavá Bára, ujetá Natálie a taky plnoštíhlá Pavlína, voňavá Sára, hubená Rozálie a lehce hysterická Halina,
všechno se mi rozsypalo, to je snad zlej sen, tolik prachů mě to stálo, ich bin erschossen.
MKT29
SLABIKÁŘ
Ema má maso a já se mám, hodil jsem laso, půjdeme k nám, Ema je kus a já mám hlad, velkej jak autobus, jako Křivoklát.
- - -
Á é í ó ú, pusa do pusy si vleze, jak to bude dál? Be fe le me pes se veze.
- - -
Ema dá vanu, budem se třít a brzy k ránu opustí byt, Ema je fuč a já jsem si jist, že její kukuč chci znovu číst,
Ema má maso a já v ruce snář, furt se mi zdá živý slabikář.
- - -
Á é í ó ú, pusa do pusy si vleze, jak to bude dál? Dál to bude francouzsky.
- - -
Ema má maso a já se mám, hodil jsem laso, půjdeme k nám, Ema je kus a já mám hlad, velkej jak autobus, jako Křivoklát.
- - -
Á é í ó ú, pusa do pusy si vleze, jak to bude dál? Be fe le me pes se veze.
- - -
Ema dá vanu, budem se třít a brzy k ránu opustí byt, Ema je fuč a já jsem si jist, že její kukuč chci znovu číst,
Ema má maso a já v ruce snář, furt se mi zdá živý slabikář.
- - -
Á é í ó ú, pusa do pusy si vleze, jak to bude dál? Dál to bude francouzsky.
- - -
MKT28
KDO TO STOJÍ NA MOSTĚ
Kdo to stojí na mostě jak špatně vyřezanej svatej – asi my, první, druhej, pátej,
kdo se z mostu naklání, jak větev zralejch hrušek – asi my, diagnóza normální,
a kdo z mostu plive, schválně, jak to dlouho letí – asi my, už dávno ne děti,
kdo to z mostu odchází, zůstala tu po něm bota – asi já, jdu tak nějak… bez života.
Kdo to stojí na mostě jak špatně vyřezanej svatej – asi my, první, druhej, pátej,
kdo se z mostu naklání, jak větev zralejch hrušek – asi my, diagnóza normální,
a kdo z mostu plive, schválně, jak to dlouho letí – asi my, už dávno ne děti,
kdo to z mostu odchází, zůstala tu po něm bota – asi já, jdu tak nějak… bez života.
MKT27
PUDU A SKOČÍM Z BEZDĚZU
Pudu a skočím z Bezdězu, jsem slabej článek řetězu, pudu a dám si cyankáli, tma, pak tunel a světlo v dáli – nazdár!
Asi se fiknu do žíly, vemte si mě na díly, pudu s šutrem do Vltavy, tma, pak tunel a ňáký hlavy – nazdár!
Asi se pudu zastřelit, připravte si formaldehyd, pudu a hodím si mašli, tma, pak tunel, už mě našli – nazdár!
- - -
Tady máte řidičák a tady občanku, tady je rodnej list a rudý blahopřání z vítání občánků, tady jsou cigára a ňáký další věci, tady je svědomí, nechte si ty blbý kecy –
- - -
Sakra, co je to za rámus, někdo křičí Bé Rh+, ležím nahej na sále, rentgen, skalpel a tak dále,
asi jsem něco splet, vykopli mě zpátky na svět, a tak brečím u piva, že pohřbili mě zaživa.
Pudu a skočím z Bezdězu, jsem slabej článek řetězu, pudu a dám si cyankáli, tma, pak tunel a světlo v dáli – nazdár!
Asi se fiknu do žíly, vemte si mě na díly, pudu s šutrem do Vltavy, tma, pak tunel a ňáký hlavy – nazdár!
Asi se pudu zastřelit, připravte si formaldehyd, pudu a hodím si mašli, tma, pak tunel, už mě našli – nazdár!
- - -
Tady máte řidičák a tady občanku, tady je rodnej list a rudý blahopřání z vítání občánků, tady jsou cigára a ňáký další věci, tady je svědomí, nechte si ty blbý kecy –
- - -
Sakra, co je to za rámus, někdo křičí Bé Rh+, ležím nahej na sále, rentgen, skalpel a tak dále,
asi jsem něco splet, vykopli mě zpátky na svět, a tak brečím u piva, že pohřbili mě zaživa.
MKT26
UFOUN
Má velkou hlavu a na ní čepici, hulín, splín, cintorín, šňupe nudu dlouhou jak dálnici, hulín, cintorín, splín,
chodí tam a zase nazpátek, hulín, splín, cintorín, má náladu zlomenejch párátek, hulín, cintorín, splín,
dloube v zubech drobky bagety, hulín, splín, cintorín, má mozek smazaný diskety, hulín, cintorín, splín.
A tak udělá, co se nesluší, igelitku vezme za uši, řekne: Jinde to je jinačí, jinej nápis na jiným lahváči,
klepne prase s dírou na mince, hulín, splín, cintorín, a zdrhne z tohohle blázince, hulín, cintorín, splín,
řekne: Chci jinam, do jiný galaxie, motory natočit a jedem, hyjé, řekne: Jsem ufoun a všem vám díky, já mizím z Český republiky.
Má velkou hlavu a na ní čepici, hulín, splín, cintorín, šňupe nudu dlouhou jak dálnici, hulín, cintorín, splín,
chodí tam a zase nazpátek, hulín, splín, cintorín, má náladu zlomenejch párátek, hulín, cintorín, splín,
dloube v zubech drobky bagety, hulín, splín, cintorín, má mozek smazaný diskety, hulín, cintorín, splín.
A tak udělá, co se nesluší, igelitku vezme za uši, řekne: Jinde to je jinačí, jinej nápis na jiným lahváči,
klepne prase s dírou na mince, hulín, splín, cintorín, a zdrhne z tohohle blázince, hulín, cintorín, splín,
řekne: Chci jinam, do jiný galaxie, motory natočit a jedem, hyjé, řekne: Jsem ufoun a všem vám díky, já mizím z Český republiky.
MKT25
SIMPLE SIMON
Na šestnáctým poledníku ve městě West Raymon seděl chlápek na chodníku, ňákej Simple Simon, pak nastoupil do taxíku barvy yellow lemon, opustil Ameriku, náš Simple Simon.
Byl to ale sakra divnej brouk, na slovíčko skoupej, cpal se pořád buchtou, sem tam hodil džouk, vypadal jak hloupej,
Dalskabáty, hříšná ves, v Český republice,
tam, kde včera chcípnul pes, husy kejhaj na strýt džez, holky tančej dole bez, panimámy házej bez, hlavní zpráva na iDnes: vrátil se nám Honzík, co byl v Americe!
Na šestnáctým poledníku ve městě West Raymon seděl chlápek na chodníku, ňákej Simple Simon, pak nastoupil do taxíku barvy yellow lemon, opustil Ameriku, náš Simple Simon.
Byl to ale sakra divnej brouk, na slovíčko skoupej, cpal se pořád buchtou, sem tam hodil džouk, vypadal jak hloupej,
Dalskabáty, hříšná ves, v Český republice,
tam, kde včera chcípnul pes, husy kejhaj na strýt džez, holky tančej dole bez, panimámy házej bez, hlavní zpráva na iDnes: vrátil se nám Honzík, co byl v Americe!
MKT24
SÍLA ROMANTIKY
A srdce bije a nohy nestudí a tělo žije a bolest neprudí a kočka vrní a dřevo praská a ruka brní a pusa mlaská,
mám dost dobrej kosmetickej kufřík na zátěžový situace, jenže tohle –
- - -
no to je síla, síla romantiky, velký city, sladký cukrbliky, no to je síla, síla romantiky, ahoj Prdelko, tady je Kiki.
- - -
A tráva voní a prsty hladí a budík zvoní a světlo vadí, a to je konec, a to mě mučí, zacinká zvonec, bim bam, zvonec, láska jako kráva steskem bučí.
A srdce bije a nohy nestudí a tělo žije a bolest neprudí a kočka vrní a dřevo praská a ruka brní a pusa mlaská,
mám dost dobrej kosmetickej kufřík na zátěžový situace, jenže tohle –
- - -
no to je síla, síla romantiky, velký city, sladký cukrbliky, no to je síla, síla romantiky, ahoj Prdelko, tady je Kiki.
- - -
A tráva voní a prsty hladí a budík zvoní a světlo vadí, a to je konec, a to mě mučí, zacinká zvonec, bim bam, zvonec, láska jako kráva steskem bučí.
MKT23
NA STÍRCE
Kdy už mě zachrání ňákej bus, ukažte mi jízdní řád, vášní je fůra, ale mě už jen kus, nechci se studit, nechci se hřát,
kdy už vypluje z Bohnic dvoustovka plná anonymů, tvé ne je jak led, ano jak hic, já rád to mezi, teplou zimu,
a zatímco čekám na zastávce a vyhlížím hromadnou dopravu, díváš se z okna, máváš svý lásce, kazíš mi její popravu,
kdy už mě zachrání ňákej bus, ukažte mi jízdní řád, není jen minus, není jen plus, je taky nic, klid, nula kilowatt.
Kdy už mě zachrání ňákej bus, ukažte mi jízdní řád, vášní je fůra, ale mě už jen kus, nechci se studit, nechci se hřát,
kdy už vypluje z Bohnic dvoustovka plná anonymů, tvé ne je jak led, ano jak hic, já rád to mezi, teplou zimu,
a zatímco čekám na zastávce a vyhlížím hromadnou dopravu, díváš se z okna, máváš svý lásce, kazíš mi její popravu,
kdy už mě zachrání ňákej bus, ukažte mi jízdní řád, není jen minus, není jen plus, je taky nic, klid, nula kilowatt.
MKT21
SÁM DOMA
Sám doma sedím, do okna hledím a ty nejsi, nejsi, nejsi, kde jsi?
Sama doma sedíš, do okna hledíš, ale já nejsem, nejsem, nejsem
tvým pejsem.
Sám doma sedím, do okna hledím a ty nejsi, nejsi, nejsi, kde jsi?
Sama doma sedíš, do okna hledíš, ale já nejsem, nejsem, nejsem
tvým pejsem.
MKT20
ČERNÝ PTÁCI
Moje úcta, velký černý ptáci, moje úcta, konve děravý, prej tu pro mě máte ňákou práci, meditaci, skvělou pro zdraví,
zavřu oči a zašeptám: Kruci, jak se vocaď chodí nazpátek, nahatý boubelatý kluci odřezávaj lidi z oprátek.
- - -
Nebe, peklo, ráj, tady dámě jeden koňak a mně jenom čaj, ráj, nebe, peklo, že to ale uteklo.
- - -
Moje úcta, velký černý ptáci, moje úcta, konve děravý, i v zimě tajou sněhuláci a ledovej čaj nic nespraví.