V NEBI NEBEROU
I když jsem natáhnul brka, levý voko furt mrká a pravý zaostřuje, něco tu neštimuje.
Anděl velkej jak nehet z černejch plic vyváží dehet s kolečkem a lopatou, chci mluvit se zubatou.
Co je to za blbý fórky, mý tělo mládne, je horký, proč místo do márnice, frčím směr porodnice?
- - -
V nebi neberou, v pekle už taky ne, jízdenka zpáteční tě asi nemine.
- - -
I když jsem natáhnul brka, levý voko furt mrká a pravý zaostřuje, něco tu neštimuje.
No a pak přišla ta změna, budím se, tlačí mě plena, vztekám se na sestřičky v růžový pro holčičky.
- - -
V nebi neberou, v pekle už taky ne, jízdenka zpáteční nikoho nemine.
- - -
MKT87
TONÍČEK
Říkaj mu Toníček, sbírá klece a výběhy, tak trochu zvláštní koníček, ale berou ho ty příběhy,
jak čokl běží a pak nemůže, jak hryže ostnatej drát, drátěnka zarostlá do kůže, tydlencty výjevy, to on rád.
- - -
A ještě sbírá fotky Libušky Šafránkový.
- - -
Říkaj mu Toníček, bydlí na konci vesnice, tichej, nenápadnej človíček, něco mu sežralo slepice
a něco ty slepičí hlavy rozvěsilo na větve stromů a jejich pohledy, němý, vyhaslý, všechny mířej do oken domu,
kde sedí Toníček potmě, je tři v noci, a touží po světle, udělat ohníček a hasičům bejt ku pomoci.
Říkaj mu Toníček, není moc na holky, zato se umí hezky mazlit s kotětem, pozvali ho do školky, bude vyprávět o zvířátkách dětem.
- - -
A ještě sbírá fotky Libušky Šafránkový.
- - -
MKT86
POTKALI SE U KOLÍNA
Ráno jsem se probudil, bylo mně je půl, od pasu dolů nic, jen zaraženej kůl, zaraženej, opuštěnej, prostě v plotě kůl a hlava se mi posmívala – ty si ale vůl,
co si včera vyváděl, vybal to a s kým, no to si dobře pamatuju, to já dobře vím, jenomže nic neřeknu ani u zpovědi, modří asi tuší, modří už vědí.
- - -
Jo jo jo, ne ne ne, holka z Kolína a whisky z ječmene.
- - -
Vzbudil jsem se zimou, hlava jako střep, jako kdyby někdo hustě palicí mě klep, řekněte mi pravdu, když nebyla ve víně, co dělám ve tři ráno na nádraží v Kolíně,
nechci tě svobodnou, nechci ani vdanou, stopnu si Pendolíno a ujedu na Hanou, tam si pravejch citů děvčice vážijó a jestli mě i tam zklamou, naberu směr Tokijó.
- - -
Jo jo jo, ne ne ne, holka z Kolína a whisky z ječmene, jo jo jo, ne ne ne, ukáže ti cestu rájem a pak tě vyžene.
- - -
MKT85
BROŽEK, BROŽKOVÁ
Ten, co mlčí za volantem a neplejtvá slova, ta, co se nenaštve, když něco musí říkat znova, ploužej se osmdesát na rozpadlou chalupu, jejich láska ale drží jako fleky od kečupu,
ta, co víkend ráda prospí a není ranní ptáče, ten, co šlape do sklepa, kde sedmej schod je pro lahváče, vezmou si ho do postele a v ní umřou spolu, podprsenka překáží, trencle musej taky dolů,
ten, co píše básničky a strká jí je do boty, ta, co věří na karmu a na minulý životy, poznaj se poslepu, po vůni svejch vlasů, uměj si navzájem vylovit z oka řasu,
ta, co drží jeho mobil a vůbec v něm neslídí, ten, co něco rozbije a ona to uklidí, nohou zmáčkne pedál koše, střepy do něj letí, a střepy nosej štěstí a čápi nosej děti.
- - -
Oujéé, Brožek a Brožková, za svobodna Dolejší, oujéé, Brožek a Brožková, oba čím dál šťastnější.
- - -
MKT84
PODZIM
Je podzim, drak tmy plazí se Prahou, ocasem šlehá, břichem hrne shnilý listí a větří holku, potlučenou, polonahou, která ke svý smůle už byla dneska kořistí.
Ještě není ani noc, je večer teprve, když holky chůze křivolaká kopíruje ulice, a drak tmy čichá si ke kapesníku od krve, k životu holky, co právě zdrhla z ložnice.
Je podzim, drak tmy plazí se městem, ostřím svejch drápů trhá hlavy kočičí, orloj odbil hodinu mezi zločinem a trestem a není to holka, kdo prosí o milost, kdo hrůzou křičí.
Kdo ráno pude se psem, ten tu holku uvidí, jak si vede na vodítku přerostlou ještěrku, pohlaďte si zvířátko, nažralo se zlejch lidí, už nikdy holce neublížej, drak tmy je má v merku.
- - -
Vím, že voda teče dolů samospádem, vím, jak se říká tomu, kdo vypravuje vlaky, vím, že vzduch je cejtit listopadem, jenom nevím, kdo pouští ty draky.
- - -
MKT83
SLOVA
Přišel mu balík, v něm podivná pračka, kouká, kde ji zapnout, na co se mačká, ta pračka vypadá jak stroj z jiný planety, vypere, co kdy řek, všechny špinavý věty,
slova zakopaný co nejdál od svědomí, slova tupý jak neděle, co se v apatii zlomí, slova vymóděný za levnou děvku, slova z letáků, proslovů, refrénovejch popěvků,
slova prodaný za plesnivou housku, slova teplý a nezkrotný, utřený do ubrousku, slova spláchlý do hajzlu v potupě a vkleče, slova tak tvrdý, že se ucpe a nic neodteče.
- - -
Slova, samý slova, nadechnout a znova.
- - -
Přišel mu balík, v něm podivná pračka, kouká, kde ji zapnout, na co se mačká, ta pračka vypadá jak stroj z jiný planety, vypere, co kdy řek, všechny špinavý věty,
zůstane ticho, hluboký jak v kostele, čistý a bílý jak prostěradlo z postele, ta špína, co vypral, nebyla na botě, je zas malý nemluvně, už podruhý v životě.
- - -
Slova, samý slova, nadechnout a znova.
- - -
MKT82
MATĚJSKÁ
Moc nerozumí, co se to děje, ale vmetli mu do tváře, že je bílej muž s černým svědomím,
rozumí tomu jak petrželi koza, ale tak prostě zní diagnóza – bílej muž s černým svědomím,
prej má zásadní mezery v dějepise, ať koukne do zrcadla a uvidí se, bílej muž s černým svědomím.
- - -
A já ti chtěl na pouti koupit korálky u stánku na levnou krásu.
- - -
S odporem vůči jeho shnilýmu světu hoďte si kamenem, je tu bílej muž s černým svědomím,
toho by Vinnetou nechtěl za bráchu, měl by za trest klečet na hrachu, bílej muž s černým svědomím,
chyťte ho, bídáka, svlíkněte z kůže, sice tam nebyl, ale stejně za to může, bílej muž s černým svědomím.
- - -
A já ti chtěl na pouti koupit korálky u stánku na levnou krásu, jenže s cejchem padoucha a z důvodu morálky nesu ti jen hnusnou klobásu, jsem bílej muž s černým svědomím.
- - -
MKT80
ORCHIDEJ
Přistála mu na tváři dlaň – její, upad do hodně velkejch rozpaků, velkejch jak Letenská pláň – skoro, zrudnul na pole vlčích máků.
Přemejšlí, jak se zachová – neví, oplatit jí může rovným dílem, uvažuje, že se schová – někde, a přestane bejt jejím cílem.
Přistála mu na tváři dlaň – jemně, teď mu tvář pohladí celou a vytáhne silnější zbraň – jakou? Že se cejtí osamělou.
Fakt na něj byla milá – hodně, pak s ním i vystoupila z tramvaje, na přechodu zastavila – a on? On přešel na červenou, prostě šel do háje.
- - -
Voněla jak orchidej, spalovala na oheň, když nemůžeš, tak přidej, přidej, zapomeň.
- - -
MKT79
DÁMA NA ČÁPOVI
Janě J.
Zavřená v koupelně chce bejt dáma, dáma, co zpívá, že žije s čápem, lechtat se pírky mezi prstama a prskat kolem smích, což my chápem,
my, v zrcadle taky dámy, my, tři sudičky na poličce za pudřenkou, my, co z lesku jejích očí stříháme origami a na ně vážem nit, stříbrnou a tenkou,
a s tímhle pak pro ni lovíme čápa, lovíme nad jezery jejího těla, ve vlhkém koutku oka, kde řeže špona chlapa a ve vlhkém klínu, kde ho taky nechtěla,
chtěla bejt dámou, co žije s čápem, a tak ho má a on pro ni klove díru do dveří, někdo v té koupelně totiž zhas – a my tápem, kam s čápem ta dáma zmizet hodlá,
váží už málo, jen jako jeho peří.
MKT76
LUBOŠ
Luboš má kámoše, je stejně starej, jméno netuším, znají se z učňáku, kámoš rád přespí, večer trochu kalej, druhej den pomůže, maká se na baráku,
jezdí celkem často, o víkendech může, doma na něj čekaj akorát rybičky, u nich má jistotu, že nesvlíknou ho z kůže, jeho ex si odvezla i nádobí z myčky.
- - -
Luboši, Luboši, máš kocoura na koši, kožich má vypráskanej, smutně se dívá.
- - -
Luboš má kámoše se statusem uprchlíka, nemá to nic společnýho s Putinem, a ženu má, a pěknou, svetr si svlíká a lehce připitá vlní se tu s vínem,
a pak se to víno stalo rudou řekou, utopila chlebíčky, shodila televizi, Luboš je na plech, tak přikryli ho dekou, zhasli a zavřeli, oba někam mizí.
- - -
Luboši, Luboši, máš kocoura na koši, kožich má vypráskanej, hladově se dívá, Luboši, Luboši, už asi nejste kámoši, koho chleba jí, toho píseň zpívá.
- - -
MKT75
PUDINKOVÝ BLUES
Převoznice na druhej břeh, vanilkový porno na růžový dece, ona to má ráda, on to nikdy nezaslech, no ale zkusit se má všechno přece,
život se nehraje na kdyby a kdyby jo, dá mu přes oči šátek, vlastně ho už má, a to se mu moc nelíbí, je lehce neklidnej, cejtí zmatek,
je nasáklej napětím jak piliny v cirkusu, jestli se kruhů chytne akrobat, co teda bude, když se tu nahatá balí do ubrusu a zpívá Když jde malý bobr spát,
převoznice na druhej břeh, vanilkový porno z růžový deky, za piškot nahoře jeden sladkej vzdech, za jahodu tam dole dva cucfleky.
- - -
Jsem král tvých pudinků, já jsem pudinků král, i když někdy bych radši topinku, někdy bych radši spal.
- - -
MKT74
AUTOBUS
Jede si, jede v autobuse, udělejte místo pro kočárek, tak si tu sedí s dudlíkem v puse a myslí, že řídí kašpárek.
Jede si, jede v autobuse, o sklo opírá bradu, je už větší a žvatlá v kuse, v ruce dinosaura a čokoládu.
- - -
A možná by chtěl vystoupit a jít radši pěšky, jenže s sebou táhne kufr a je to moc těžký.
- - -
Pak chvíli nejezdí autobusem, jezdí mu postel, má kolečka, a bílý postavy rychlým poklusem vezou ho na sál z cétéčka.
A zas autobusem jede si – ale na čem fakt jede, nikdo netuší, miluje černou, bílá ho děsí, schoulenej v kapuci, sluchátka v uších.
- - -
A možná by chtěl vystoupit a jít radši pěšky, jenže s sebou táhne kufr a je to moc těžký.
- - -
Jede si, autobus pluje, on mlčí, veze věnec pro tátu, bude zas líp, venku se otepluje, líp díky práškům na prostatu.
Jede si, jede v autobuse, sedí na sedačce, co je bezpečná, má dvě hole a tři zuby v puse – tak vystupovat, pane, konečná.
- - -
A možná by chtěl vystoupit a jít radši pěšky, jenže s sebou táhne kufr a je to moc těžký, táhne s sebou kufr a ještě ty hole, co by tady dělal, vprostřed pole –
Vypadni a kufr nech u tyče! Čtou mrtvé oči starce v mrtvých očích řidiče.
- - -
MKT73
NOC Z PÁTKU NA PONDĚLÍ
Řeknu vám popravdě, zařvu z plnejch plic, že nejhorší je ticho, co ječí jak sto opic, ticho s vocasem kysanýho zelí, noc z pátku na pondělí.
Řeknu vám popravdě, nebudu lhát: ticho se táhne jak ostnatej drát, si ještě naleju a počkám, až se vyprdelí
noc z pátku na pondělí.
Řeknu vám popravdě, že nevím nic, a ještě to ticho, co ječí víc a víc a venku nesvítá a je to divný celý, ta noc z pátku na pondělí.
Řeknu vám popravdě, co mi není fuk: že hledal jsem duši a našel bublifuk, kdo do ní fouká, kdo tomu velí, v noci z pátku na pondělí?
Řeknu vám popravdě, co se bude dít: za prázdný flašky koupím si byt, někde vysoko, až u nebe, kam nedostřelí noc z pátku na pondělí.
- - -
V koutě sedí holka, zlomila si nehet – to, jak se prala, aby mohla ven, až vyplivu jedy a vykašlu dehet, pudu se jí zeptat, jak vypadá den, novej, krásnej, slunečnej, všední den.
- - -
MKT71
TAMTA A TA
Ať už tamta, anebo ta, obě mu solej podzim života, dobrý herečky, maskovaný hysterky, zkouší je vydejchat, tak cucá hašlerky,
místo jeho ruky chtěj držet jeho kasu, na trezor střílej gumičkou z vlasů, akcie, barák, dvě auta v garáži, jim z toho patří prd, a to je uráží,
prej tak si lehne, jak si kdo ustele, blbec jim kdysi dělal snídani do postele, teď v ní leží sám, vypadá zvadle, bílej jak křída, zabalenej v prostěradle,
ať už tamta, anebo ta, zmije mu pouštěj žilou života, marně hledaj závěť, odezíraj ze rtů, všechno zdědí pes, duši nechá čertu.
- - -
Běží polem a za ním tryskem zvíře, to za jejich zády bylo už k nevíře, běží polem zvíře a za ním kulhá on, má vybitý iluze, život i telefon.
- - -
MKT70
TURISTA
Zase prochodí v bytě noc, zase za turistu v pantoflích a županu, navštíví obejvák, kde není tmy tak moc, staví se v předsíni, v lehkým průvanu,
šlape už dlouho, ale túra se nekrátí, přestože střídá světový strany, v duchu počítá a vždycky při padesáti
přesedí si nohu na hraně vany,
v kuchyni na podlaze dělá kliky, pak se tam osprchuje při svitu měsíce a má tolik času učit se jazyky, třeba ten, kterým brblá lednice,
zase prochodí celou noc v bytě, zase za turistu v pantoflích a županu, jen do jedněch dveří vstupuje rozpačitě, ložnice je území Absurdistánu.
- - -
Dáme si víno teď, nebo spíš potom? Dáme si víno, nebo spíš? Řekneš mi to teď, nebo spíš potom? Řekneš mi to? Nebo spíš?
- - -
MKT69
CESTA Z DISKOTÉKY V OBCI BÝŠKOVICE
Pepa, Líba, Franta, Léňa, Metallica, hokajdó – žuch! Felina jedna trojka, hlíny, metla, kamikaze – buch!
Kykyryký nebude? Kykyryký nebude.
Samci mající na chodidlech přísavky k přidržování samice při kopulaci posbíráni budou na svodidlech sedmého kilometru dálnice po rotaci.
Pepa, Líba, Franta, Léňa, achich ouvej, řízy řízy – hrk! Brácha, ségra, švára, fotr, ťapy ťapy, kuku, ňuňu – mrk!
Bim bam nebude? Bim bam nebude.
- - -
Ein Kessel Buntes, Zwei Kessel Buntes, Drei Kessel Buntes!
- - -
MKT68
DOBRÝ DEN
Dobrý den, velice vám děkujeme za projevený zájem pracovat v naší společnosti, ale bohužel vám musíme sdělit, že jsme se na základě pečlivého posouzení všech obdržených informací rozhodli nezařadit vás do dalšího kola výběrového řízení.
Chtěl sem bejt někdo, chtěl sem bejt platnej, když už ne prezident, tak aspoň vrátnej, něco ti koupit, mít tržní sílu, plivnout si do dlaní, přiložit ruku k dílu.
Chtěl sem bejt někdo, chtěl sem bejt platnej, když už ne výbornej, aspoň ne špatnej, zatáhnout břicho, vytáhnout vlajku, mít svýho poslance a daně v cajku.
- - -
Ještě jednou děkujeme, přejem hodně úspěchů, běžte si na procházku, zůstaňte v pelechu.
- - -
Chtěl sem bejt někdo, chtěl sem bejt platnej, když už ne prezident, tak aspoň vrátnej, chtěl jsem bejt někdo, koupit ti něco, jenomže něco napsal mi někdo.
- - -
Ještě jednou děkujeme, přejem hodně úspěchů, běžte si na procházku, zůstaňte v pelechu, ještě jednou děkujeme, hlavně ty úspěchy při zdolání drátěnky, při skoku ze střechy.
- - -
MKT67
ROK BEZ TEBE
Přijde jaro, to zničím a je mi nařezáno mávátkem slavičím a chvíli nejsem ničím, než zjeví se léto, na které políčím.
A znovu jsem trestán, netuše, proč zrovna mě má slunce za svoloč a věší na strom, podzime, naskoč, čekám tvou spásu, velehvizd, oč
opřu se, jen klam, tak promiň mi ten větrolam, však navinulý parfém dam tvých dvorních – to nedám.
Hej, zimo, zde! Jsem mezi psanci, nasyť hladového po mrazivém tanci, jsi už jediná ze čtvera šancí v mém osudovém ranci,
jsi má šance poslední, tak mezi žebra sedni, vydrž mi na srdci aspoň pár dní, ono se něco vylední.
- - -
Když ještě žila moje holka, chodili jsme spolu, chodili jsme po vodě, když ještě žila moje holka, všechno bylo v pohodě,
víš, chodili jsme, než se utopila, jak ten Ježíš chodili jsme po vodě a já myslím, že se znovu nadechne, když pěstmi přeskládám vzduch.
- - -
MKT64
TEN POCIT
Má pocit, že ujelo mu metro nebo ňákej jinej vlak, ten pocit, že začíná bejt retro, že se země točí naopak,
má pocit, že hází perly sviním a svině všude, kam se hneš, ten pocit, že se něčím špiní, a to něco nerozklíčuješ.
- - -
Koho to zajímá, komu to cpeš, ňáký svý pocity – sklapni, vypadni, běž!
- - -
Má pocit, že je život bitva, někdo si radši sedne na kolej, ten pocit, že na krku břitva, že i bez vousů tě voholej,
má pocit, že pozdravit je slušnost, tak pozdraví a lidi nic, má pocit, že tohle je Most, ale on chtěl dojet do Teplic.
- - -
Koho to zajímá, komu to cpeš, ňáký svý pocity – sklapni, vypadni, běž! Proč pořád fňukáš, buď trochu mužnej, tyhlety filozofy čert nám byl dlužnej.
- - -
Leze po kolenou, šmejdí po bytě, za uchem má jehlu, v zubech nitě, plazí se po břiše tiše a hbitě, chce se zašít, zapřít, schovat, bejt zas malý dítě.
MKT63
TŘETÍ SCHOD
Škrtá třetí sirkou – a nic, ty sirky jsou šmejd, ale pivo z třetího schodu je vždycky, jak má bejt,
a třetí deštník v hajzlu, ten blbej drát se láme, ale pivo z třetího schodu funguje a nezklame,
třetí tejden marodí a na jedinej lék sází, na pivo z třetího schodu, že se k němu doplazí,
a třetí ženu bere si a pěkně to schytá, ale pivo z třetího schodu chlapovi nic nevyčítá,
a možná vezme třetí práci, protože nájem, ale s pivem z třetího schodu bude i tak svět rájem.
- - -
Ještě otevřu flašku zubama, ještě tě unesu na jedný ruce, ještě se nestydím koupat na adama, jsme generace, která funguje i po záruce.
- - -
MKT62
BÍLÁ PANÍ
Zdá se mu po nocích o bílé paní, o bílé paní, která ho straší, to kvůli ní má tak lehký spaní, v ložnici pod stropem mlčky se vznáší.
Obešel doktory po celým Česku, jestli mu poradí nějakej z prášků na bílou paní, co se až do rozbřesku motá nad postelí a riskuje srážku.
- - -
Nebaví ji hrady, kašle na pověsti, nejradši je tady u něj od půlnoci do šesti.
- - -
Postel má velikou, dva by se vešli, má i dva polštáře, stejně tak deky, holky ji nestelou, přišly a odešly, některá s pláčem, některá vzteky,
zdá se mu totiž o bílé paní, o bílé paní, která ho straší, to kvůli ní má tak lehký spaní, v ložnici pod stropem mlčky se vznáší.
- - -
Nebaví ji hrady, kašle na pověsti, nejradši je tady u něj od půlnoci do šesti.
- - -
Má bílou paní, nikdo mu nevěří, dal jí svý srdce, když její se vypařilo, ožila hned, co snědla večeři, doufejme, že přibere nějaký to kilo,
aspoň deset kilo, aspoň třicet kilo, šedesát kilo, už aby to bylo!
MKT61
ŘÍKALA
Říkala – nekoukej, proč na mě pořád koukáš a proč mi tu ruku do kabátu soukáš, nikdo se tě o nic neprosí, todlencto přece už dávno se nenosí,
pochop už konečně, rozdíly mizí, furt něco říkala, hodně slova cizí a že kocour Mikeš taky se dočká a bude z něj konečně nebinární kočka.
- - -
Klekla si na mě a valíš mi do hlavy, proč nemám milovat tvý něžný pohlaví, klekla si na mě, prsty ti zchladly a nejen kytky na okně zvadly.
- - -
Říkala – víš, jak mě trápí rozdílný platy a ty se jak debil ptáš, proč nenosím šaty, no tak mám kalhoty a přestaň mě štvát, chováš se toxicky, čau, já jdu spát.
- - -
Klekla si na mě a valíš mi do hlavy, proč nemám milovat tvý něžný pohlaví, klekla si na mě, prsty ti zchladly a nejen kytky na okně zvadly,
uvadly kytky, zvadlo toho víc, cejtim se pod tebou jako princ z Nemanic, klekla si na mě, boříš mýtus krásy, psala si básničky, kde jsou ty časy.
- - -
MKT54
PTÁK
Na stromě sedí pták, a jestli to udělá, vstanu z lavičky, hodím po něm šutr,
se netrefím, narozdíl od něj, bude to na pračku, vzala si ji žena,
co asi dělá, nemyslím ten pták, jí asi zavolám, jak se má a tak,
ale to až pak, teď zvednu zrak, jestli to ten hajzlík fakt udělá,
nebo pudu pryč, je to smutný, když takhle pěknej den je celej o hovně,
jako tenhle text, jako tenhle svět, kterej chápe ten, kdo visí na stromě,
na stromě, kde sedí pták.
- - -
Horoskop, horoskop, kdo mi ho spočítá, Mars, Venuše, Pluto, vejplata zas propitá, Země, Merkur, Jupiter, já mám prostě smůlu, vyndejte mi z těla tu chybnou molekulu.
- - -
MKT53
NOMEN OMEN
Zapletl se gis-moll se stupnicí durovou, samozřejmě se to zvrhlo v harmonii surovou, nomen omen – řečí římskejch klasiků, ze žranice velký lásky zbylo vejce v aspiku.
- - -
Potkali se, zapletli se, těm to klape, řeklo by se.
- - -
Nomen omen, jméno jako znamení, ona se nahlas řehtá, on studem cepení, nomen omen jako stigma na čele, on bulí nad cibulí, ona slzí vesele.
Nomen omen a jak dny plynou, on furt jezdí tramvají, ona valí šalinou, nomen omen, co k tomu říct víc, on je prostě gis-moll a má hrůzu ze stupnic.
- - -
Potkali se, zapletli se, těm to klape, řeklo by se, potkali se, porvali se, psali to i v časopise.
- - -
MKT52
BUDÍČEK
Asi se narodil ve špatnou chvíli, cynik by řek – na náhradní díly, nepouští pošťáka, plazí se ke kastlíku, do koše hází, co má na triku.
Asi se narodil ve špatnou chvíli, tady se sudičky vyřádily, civí a mlčí, netvoří hodnoty, smíchovskej Buddha k smíchu, skřípnutej do hmoty.
Asi se narodil ve špatnou chvíli, majáky sanitek blikaj a kvílí, uhněte z cesty, udělejte pruh, běhá tu blázen a škrtí vzduch.
Asi se narodil ve špatnou chvíli, samej sval, ale bez tržní síly, boxer, co marně hledá ring, blanickej rytíř s mečem na leasing.
- - -
Beru pivo, držím si tácek, něco tu lítá, lítá tu pár facek, nad Vltavou krouží racek, na tuhle dobu chystá se klacek.
- - -
MKT51
POSTEL
Mám postel, ale musím vstát, se převaluju, nespím, je to děs, jenže tím míň chce se mi spát, čím větší je jistota, že přežije mě pes.
Mám postel na inzerát, novou skříň, sprchu a dřez, jenže tím míň chci budovat, čím větší je jistota, že přežije mě pes.
Mám postel, cejtím v ní drát, měl bych to spravit, aby nevylez, jenže tím míň chci se s tím srát, čím větší je jistota, že přežije mě pes.
Mám postel, tak akorát, děláš voči, já to chápu, jenže tím míň chci něco podnikat, čím větší je jistota, že u toho skapu.
- - -
Ne, nejsem ten, co se strachuje a plaší, věk je pouhý číslo, já si to tak neberu, jen ta životní pojistka je holt dražší než náboj do revolveru.
- - -
MKT22
DVĚ DUŠE
Tvý doteky mě propalujou, couvám tam, kde mě chceš mít, boty se nám samy zujou, co budeme naposledy pít?
Jsme rozpálený svíčky, zhasni, komu zhasni, voskový figuríny v přetopený garsonce, jsme odpad slušnejch básní, romantici zvracej, bojej se číst do konce.
- - -
Hořej tváře, slza sládne, blednou snáře, noc chladne.
- - -
Nakouslej měsíc válí se po obloze, ráno ho zametou, hoděj do popelnice, i nás dva vyvezou v popelářským voze, dvě duše bez těla, dvě duše bez krabice.
MKT19
OLÉO
Promiň, jsem tě fakt skoro nepoznal, stála si tam a dívala se na mě jak opařená, konečně ses usmála, no a co dál, chytnu tě za ramena
a hned radši pustím, máš tu svý známý a svý rozumem požehnaný objednávky, nechci to hrotit, házet do rány sůl, jsou dávno smázlý, společný nahrávky,
a neboj, nevybalím tu frázi jak se máš, hlavně proto, že mi to není fuk, objednáme si něco, co si dáš, je to už pár let, ale zas na tě zírám jako puk,
škoda, že je tu kravál, nejradši bych šeptal, jenže tady na stole nemaj svíčku, takže žádná romantika, ale operační sál, až moc mi buší srdce ve zpoceným tričku,
promiň, pořád něco povídám, furt melu, ale vlastně nic neřeknu, jasně, jsem v pohodě, taky nežiju sám, jen svý tváře se občas před zrcadlem leknu,
motá se tu kolem prodavačka růží, nějak mi nejde zahrát, že ji nevnímám, nějak mi nejde zahrát, že tě nemám pod kůží, a já tuhle písničku sakra dobře znám.
- - -
Nejdřív jsme byli stereo, pak už jen stereotypní, říkáš: Tak už to vypni – jenže to nejde. Takže co? Takže oléo.
- - -
MKT18
BLÁZEN
Ohnivou nocí bláznů kráčí, kam okem šlehne, tam zapaluje, pak spálenou zemí na káře tlačí svůj život a blbě mu je,
v zubech drtí zmatený můry, polyká vytí vyděšenejch psů a fen a prosí o déšť – spásu seslanou shůry a tomu dešti dá se v plén.
- - -
Vsadil životů už padesát, vsadil na srdce, o něj chce hrát, vyhrává jen zlato, hloupý těžký cihly, křídla andělů se tu ani nemihly –
- - -
Do provazů deště namotá se, šplhá nad mraky, předvádí kejklíře, umí vysokej vzduch, zdá se, umí nádech a jím tráví sebezvíře
a odpouští všem, co mu dluží, nastavuje zrcadlo, který lidi děsí, nechtěl bych bejt v jeho kůži, buď ho ukřižujou, nebo oběsí.
- - -
Vsadil životů už padesát, vsadil na srdce, o něj chce hrát, vyhrává jen zlato, hloupý těžký cihly, křídla andělů se tu ani nemihly,
vsadil životů už padesát, je blázen, nechce to vzdát, přihodí dalších pade, dobře ho znám, ad maiorem dei gloriam.
- - -
MKT17
PAVOUK
Uáááá, holky! Vidím pavouka, kde se tu vzal, co tady dělá, vůbec se nehejbe, pořád na mě kouká, tak to je hustý, to jsem teda nevěděla,
že se mnou v pokojíčku ještě někdo bydlí, haló, kdo mě zachrání a má vysokou židli, volám všem telefonem, dokud ho nevybiju, protože pavouka, toho já nepřežiju,
venku je hezky, všichni jsou v pohodě, jen já trčím doma, zamknutá na záchodě, tady mě pavouci strašit nemohou, ani nevím, příšero, kolik máš nohou,
kdybych tak měla velkýho bráchu, vysměju se pavoukovi i svýmu strachu, jenže jsem jedináček, mám jenom králíka a ten si chroupe mrkev, toho se to netýká.
- - -
Při úkolu z angličtiny dělá si pavučiny, a když píšu matiku, mizí do šuplíku,
až utřu prach a vynesu koše, vyhodím i strach, mám totiž kámoše, kámoše pavouka, co na mě kouká, není proč se bát, asi mě má rád!
- - -
MKT16
NATÁHNU PRAK
Natáhnu prak a pak vystřelím, odejmu ze sebe všechna kdyby, ležíš mi v žaludku jak kachna se zelím, něco mě tíží, něco zas chybí,
chybí tvá láska, chybíš mi celý ty, všechno, co nemám odjakživa, a jestli se ptáš, jestli hřejou cizí byty – ne, jsou ledový, já zimomřivá.
- - -
Já vím, že se díváš, umíš to i bez očí, prosím, radši mě smaž, než se role otočí.
- - -
Dám si horkej grog, vygruntuju v bytě a špínu na duši ať uklidí čas, popálená blesky v postelový lokalitě, najdu svý fotky, kufr a pas,
natáhnu prak a pak tě zastřelím, bídácky zfauluju, zakopnu míč, ležíš mi v žaludku jak kachna se zelím, vypadnu na vzduch, bič a pryč.
- - -
Já vím, že se díváš, umíš to i bez očí, prosím, radši mě smaž, než se role otočí,
ty víš, že se dívám, umím to i bez očí, říkáš: Zastav, nejsme na kolotoči…
Ty grázle, netuším, jak.
- - -
MKT15
LUCIFERASA II.
Přijímám a hned ztrácím, trny se podepisuji, co mi dáváš, nenavracím, jen poděkuji,
drtím v dlani mosty, samovyštípaná z impéria otroctví, mou duši hledej tam, kde samorosty,
miluji a trápím, chodím k tobě pozadu, zákonem mým je nepolapím, a tak stoupám v pádu,
s mrknutím oka, ve stylu vteřinových popravišť zmizím ti do dne a do roka –
- - -
Jsem víc než všechno, jsem míň než nic, jsem růže i váza, jsem Luciferasa.
- - -
MKT14
EZO
Panebože, díky, ježišmarjá, sakra, asi se mi otevřela na temeni čakra,
ještě by to chtělo tady třetí oko a budu vzývat mír jak od Lennona Yoko,
nejsem žádnej hmotař, nejsem žádná ovce, na astrální pláni podojím si jednorožce,
jsem piják čirý lásky, navyšuju vibrace, posnídám sedmikrásky, bude se mnou legrace,
přivolám hojnost, harmonický bytí, na kurzy za pět táců někdo se chytí.
- - -
A stejně mi roste břicho a tobě mohutní boky, prej si za to můžem sami, za karmický bloky,
tak utři si ten nos a přestaň fňukat konečně, poslouchej, jak Země pláče, pojď obejmout ji společně,
tak utři si ten nos a přestaň fňukat už, že z nás dvou se nestane ezožena, ezomuž,
guláš se šesti, vidlička a nůž, kachna na kmíně, vidlička a nůž, jelito, jitrnice, vidlička a nůž.
- - -
MKT13
ZAVŘENO
Tančí tu sami dva, bez lidí, a její džíny jeho džíny svlíkaj, co mu ty stehna asi říkaj, jestli se aspoň trochu stydí,
tančí tu sami dva, bez lidí, a její prsty ledový ho pálej, na rtech vlhké buď můj malej, po knoflících u košile slídí,
tančí tu sami dva, bez lidí, a ona si ho zlehka vede, tiskne se víc, sladce přede a on svůj život už neřídí,
tančí tu sami dva, bez lidí, a mlčky dlouze v očích čtou si a hudba zní, jak když se brousí, jako když se kytarista nenávidí.
- - -
Až ztichnou všechna auta venku na ulici, až mrtvá moucha ožije v neonový trubici, barmanka zamkne a jen tak v negližé dvě bílý účtenky přeloží do kříže.
- - -
MKT12
ČERNOBÍLÁ
Spát, když jdu spát, přichází pán, vzdát, chci se mu vzdát, v ústech má peříčka vran,
bílé je mé a černé je mé, bílé i černé, černé i bílé,
a tak létám jak pták, křídly mávám, prší mi slunce, svítí mrak, jak Fénix z popela vstávám,
spát, nemohu spát, je u mě pán, vstát, musím vstát, v ústech má peříčka vran,
bílé s černým se točí, bičem práská nebeský kočí,
a já létám jak pták, vítr hvízdá, nic dál, žádné pak, jen tahle bez konce černobílá jízda –
- - -
Jenže v monádě vran zvonění hran, no to si buď jistá, že něco se chystá, v monádě vran brána všech bran, bueno vista, obloha čistá.
- - -
MKT10
PANÍ PRAHY
Když ve svý těsný garsonce vydejchá si vzduch, vyrazí ven v outfitu zatoulaný kočky, kočky, která v ulicích těká jako duch, slídí, kde si měsíc dělá s Vltavou levobočky,
a ona je pak rodí, za krk táhne peřejemi, já jsem Paní Prahy, syčí – já je budu hřát, jsem chůva pražskejch hříchů a takhle dobře je mi, když ve svý těsný garsonce nemůžu spát,
a jestli si v ní někdy zas vydejchá vzduch, najdete ji na náplavce v kočičím hávu, jsou noci, co nás utopí, a na vodě ani kruh, je řeka ještě nad řekou –
a v té plave a tu rozmiluje.
- - -
Je úplněk, co rentgenuje každou kost, a kostry chodců odmítají přejít Karlův most, klekám si dlažbu, přikládám ruku, ten most s sebou škube, vypíná se do luku.
- - -