- - -
Do divadel, v nichž nelze vrátit lístky, do ohně, který upaluje z peněz, do světské pomsty za vnitřní čistky, do práce se synonymem stres,
od louky, v níž jsem utopil kolo, od první pusy na pusu v oranžovém stanu, od harmoniky, co utáhla Silvestr sólo, od dědy s rakovinou hrtanu,
od šestnáctého května v osmašedesátém do dnešního dne v obraně před katem.
MKP37 | NA SLUPI 8 (2013–2016)
AZAZEL V DOMĚ
Přiražený stolem přistihuji se k ránu, ustrnulý v pozici, z níž se jen tak nevymanu, až světlo legitimuje Apolinářskou.
Ulici takový den schází, kdy mě z okolí nic zlého nenapadá, kdy pohledem protečou nájemní vrazi zkamenět do mýtických soch a fontán v botanických zahradách, kde zatím než rejdy žebroty.
Přiražený stolem přistihuji se k ránu a tiše si mumlám, jak ho převrátit či aspoň zředit tu protisílu, fetišem je mi ubrus rozpáraný na škrtidla džinů, mám strach a celé mi to smrdí pocitem zapálené sirky blížící se k unikajícímu plynu –
Nebylo by přeci jen lepší ve vteřině usnout? A zapne mi, prosím, někdo autopiloty?
Záclona, krovy, hodiny, děti, zvonky, zdviž, celý dům ztichl.
MKP38 | NA SLUPI 8 (2013–2016)
DŮM PLNÝ ŽEN
Na židli Morana, megera bláznivá, ještě jednou se rouhne a skočí pod auto na jasně zelenou,
na židli i Vesna, rozpustilá služka, jež mráz jak jablko zkrouhne a slupky smete z kolenou,
dále stařenka na té židli a nad ní hlas muže, zřetelně a pomalu: Matko, musíte něco jíst,
a nakonec, sedíš tam i ty. Ruka pod sukní, slast utavená ze žalu, tak, trojjediná, rodíš si své jaro.
Paprsek po paprsku, květ po květu, po listu list.
MKP39 | NA SLUPI 8 (2013–2016)
JARNÍ PRÁCE PŘED DOMEM
Co jara se nachodí a napadá do kostýmů!
A když už nemůže? Za korouhví sté věže sté ušmajdané slunce fixne se do korzetu větrné plačky, která do očí malířů nakulí dvě tři vlažné slzy.
Ti ožralejší estéti z nich pak čmárají nohama po rozbředlé ulici, že zbavovat se zbytků sněhu je něco jako lízat pudr z krku vyschlé bordelmamá, a to prý oni nezvládnou,
asi tak nějak bych slovy popsal ty lítostivé skici.
Ale nikoho nezajímají. Lidé mizí z oken, každý má své Nové Město po svém přečtené.
Co jara se nachodí a napadá do kostýmů! A dojdou-li mu síly, k Hladové zdi lačné milence vyžene.
MKP40 | NA SLUPI 8 (2013–2016)
JARNÍ PRÁCE V DOMĚ
Tolik jara se do schodů nachodilo a co se tam nahoře urodilo?
Proto až se vyřídí pozůstalost té nešťastnice, je třeba vrátit se na místo činu a počkat na sté ušmajdané slunce fixované korzetem větrných plaček, až sípající, skřípající do podkroví vystoupá.
Jestli okem snajpra zamíří přesně skrze pavučinu a načte ji jako souřadnice.
Jestli se tady a teď vyresetuje zadáním božského PINu.
MKP41 | NA SLUPI 8 (2013–2016)
JARNÍ PRÁCE ZA DOMEM
Návod, jak po tuhé zimě odpálit dveře zahradního domku:
Nejdříve křeč, jež nám prsty kroutí, uřveme v hada, aby vyjel a natáhl nervy sasanek a žilky jitrocele kolem celé boudy, abychom se po zmrzlé zemi nemuseli plazit sami.
Pak nasázíme boží muka pro případná minutí cíle v téhle naší smělé pouti.
C'vjána h-ašama lachami! vyrazí oko z klíčové dírky. Člověku nepatří.