ZŮSTAŇ



To nové pod blůzkou vdovy:
to ležící ladem v poli,
jímž letmo prošla noha bosa.


To haló víc popsat nelze slovy,
to vím, neboť zájmenem ukazovacím
vede mi osa –
to vlevo ženou mnohokráte prožito,
to vpravo dosud se nestalo.


Pro vizuálně nadané:
mizérie mého fyzického básnictví
tkví v přísném stoji spatném,
kdy nejsem mužem,
jehož pochovala, a nehodlám být tím,
který přivede do hrobu ji.


To jen na oko rozvážu,
to samé ona,
přestože prsty do mých se jí uzlují.
To někdy tak je. 










P174 | Rodinná slavnost v jabloňovém sadu (2018–2019) 


© 2024 Miroslav Klíma  

Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!