Zrcadlo



Velmi ráda by se od něj odtrhla.
Uhnula hlavou.
Však nemůže, zrcadlo si ji
ponechává načtenou po svém.


Zkusila mnohé:
až pálí, jak uškrtila vlasy,
až se jí zvedl žaludek, jaké chmýří
divokých husí načesala virblem
ze špičky svého jazyka.


Nic, dnes večer
stejně jako zítra ráno
odejde z koupelny ponížena.
V mezičase ji napadne
pohrát si s mužským přirozením
jako se rtěnkou. Za pochvalu.


Za trest se venku začne zdát déšť.
Ve skutečnosti neprší, tříští se
jakákoli vlídná odrazová plocha.


Zhruba jednu miliardu střepů
musí pak vymočit,
a to umí a bezbolestně,
když se nahá šikovně schoulí.


Je mi trapné dívat se na ni svrchu,
ale čekám,
z jakého bederního obratle vylétne
motýl s oslnivě nádhernými křídly,
chci zaznamenat jeho zpomalený,
neslyšný úlet.


Vypadni z toho domu, Aneto.







Vytvořte si webové stránky zdarma!