ZNOVU A LÉPE

Hlínou až na žulu
plus slovem až do ticha
rovná se tichu v žule a slovu v hlíně.

Jasná matematika hádky umanutých.
Nic k breku.

Vždy to končí stejně:
dva krásní, voňaví a hebcí na dotek,
oba vypráni v aviváži vzteku

šacují kapsy u kalhot
a hledají zpáteční jízdenku,
pendlují často tam a sem.

Vracejí se nezatíženi,
nalehko jak odpadlé stroupky
po ranách zhojených časem. 

P 154 | Rodinná slavnost v jabloňovém sadu (2018–2019) 

předchozí | další