ZNOVU A LÉPE



Hlínou až na žulu
plus slovem až do ticha
rovná se tichu v žule a slovu v hlíně.


Jasná matematika hádky umanutých.
Nic k breku.


Vždy to končí stejně:
dva krásní, voňaví a hebcí na dotek,
oba vypráni v aviváži vzteku


šacují kapsy u kalhot
a hledají zpáteční jízdenku,
pendlují často tam a sem.


Vracejí se nezatíženi,
nalehko jak odpadlé stroupky
po ranách zhojených časem. 










P154 | Rodinná slavnost v jabloňovém sadu (2018–2019) 


© 2024 Miroslav Klíma  

Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!