Taková ta bouře, která nebouří, taková ta bouře, při níž děti oči nemhouří, taková ta bouře, kdy hospodář v klidu dokouří, taková ta bouře, co nezapálí stodolu, taková ta bouře, jež lízne si topolů a ani klacek, taková ta bouře, která nedá pár facek, taková ta bouře na tři pídě zvuku jde. A kdo nastaví zvuku ruku a v prstech svých to zrno promne, a kdo pak mezi mlýnskými kameny jej nadrtí a těsto si uhněte a rozpálí pec, aby vlídný tón Peruna-flegmatika v řeč hláskoval? Jeho vstřícnost končí s pohybem tvých úst: Mlč už, blouzníš z hladu! Nic nevyslovuj, jsem než elektrika.