S přivřenýma očima
svůdnost tvých ňader
jak karty rozkládám,
doufaje, že padne tma a ona poleví,
srdce neví,
co nevíš, mělo jsi počkat na ulici,
roky jsme tak žili –
já s otevřenou náručí,
ty svinuté, že krve bych se dořezal
jen nožem pod košilí,
ale chápu, venku je
podzimní dopoledne, taková
šedá oškubaná vlažná koroptev,
kterou už slunce nedopeče a která civí,
do tváře mrtvolnost vpaluje,
nicméně abych neodbíhal
a nemusel se znovu a znovu svlékat:
s přivřenýma očima
svůdnost tvých ňader
jak karty rozkládám,
prosím vysvětli je,
nějak mi to všechno vysvětli,
proč usínat v tobě, a ne sám.