ŽENA Z LISTOPADU



S přivřenýma očima
svůdnost tvých ňader
jak karty rozkládám,
doufaje, že padne tma a ona poleví,


srdce neví,


co nevíš, mělo jsi počkat na ulici,
roky jsme tak žili –
já s otevřenou náručí,
ty svinuté, že krve bych se dořezal
jen nožem pod košilí,


ale chápu, venku je
podzimní dopoledne, taková
šedá oškubaná vlažná koroptev,
kterou už slunce nedopeče a která civí,
do tváře mrtvolnost vpaluje,


nicméně abych neodbíhal
a nemusel se znovu a znovu svlékat:


s přivřenýma očima
svůdnost tvých ňader
jak karty rozkládám,
prosím vysvětli je,
nějak mi to všechno vysvětli,
proč usínat v tobě, a ne sám. 










P261 | 50+ (2019–2021)


© 2024 Miroslav Klíma  

Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!