Umně se hrouží sešlý list,
kolkrok do žeber ho rýpe,

chtěl by řeku popíjet, také něco sníst,
leč v zubech orloje suchá zima skřípe:

Nadrtím tu scénu Listopad
a límce vyšlehám doztracena!

Tma není sukně, aby šla zabírat,
a krátké dny a nízký Bůh

a láhev nevratná
a propiska nevrácená.