Vyhasl jim zrak. Nevědí jak – možná smrt, možná soumrak nebo jen šátek přes oči, který má zastřít, v čí ruce břitva, kdo právě teď sklání se jim nad břichem a pitvá,
ulehčuje od démona viny.
Pro ty, co vidí: atestací na těhotné lidské mršiny disponuje například každá sněhová vločka, k tomu není třeba báseň, stačí mikroskop.
Pro ty, co nevidí: až tma udělá hop a uskočí zpátky před řasy, až skončí slepé bezčasí, rád bych vás následoval krajinou zimy, své stopy do vašich odkládal –
Bude to efektní, úlevné, celé však početně vadné: zbyde jedna do lýtka zakousnutá výčitka a tu neodkopnu, neodpadne.
