Napaluje ho. V poklopci mu rýpe. Tak dlouho, dokud se z paže X. nevytratí kleště. Jeho L. si dá sprchu, ještě to zaštípe, pak znovu postel.
Jeho L. neloudá se v snách, v jejich svévoli, právě tam ji vyhlíží autor, avšak marně; jak udál se nádech, tak děje se výdech, zcela nesložité ovzduší.
X. se omluví a přitulí. Riskne být zapleten v těle L. jak v napjaté kuši, a když napne se i on, ona jej vystřelí, já povleču do čistého.
Je to zvláštní druh války, jíž vedou jeden pro druhého, poslepu při denním světle, nazí v hučícím roji čítankového bytí, odkopáni navzájem.
X. umí více tmy pod víčky, ale bez obav, přítel nespí.
P150 | Rodinná slavnost v jabloňovém sadu (2018–2019)