VRAŽDY POD MAKE-UPEM



Kdo je Sára? Ta, co kouří?
Čas bez okolků bere jí cigaretu z ruky,
oharkem cifry čmárá,
do kruhu polku zatančí, nic.


Je Sára ta v křesle?
Kočka bez pardonu skáče jí do klína,
župan na nitě párá,
z líhně démonů ulíže, nic.


Sára dokouřila a vstala.
S rázem tříleté chytla čas
a vymrštila jej do výšky,
ten dopadl na všechny čtyři,
zakvílel, utekl.


Utekly hodiny, dny a roky,
s přihlédnutím k Sáře asi tolik,
kolik chybí, když mne si vlasy,
avšak tak halabala jen,
víc nehodlá se zaplétat
v ostnatých drátech žádného lpění
a má-li ústupek učinit,
tak jen pro čtenáře,
aby ji poznal, a jímž nikdy nebyla;
ona sama píše, pak tiskne se,
vykoupí a spálí.


Ještě hoří. Z dobra a zla,
z roztavených protikladů
kdysi do sebe zakleslých soukolí
jen pára,
poryvy vpřed a dozadu žádné, nic.


Slyšíte to ticho? To je Sára.










P168 | Rodinná slavnost v jabloňovém sadu (2018–2019) 


© 2024 Miroslav Klíma  

Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!