VÍTR



Déšť nic, jen on. Zase tu je,
svým chováním
překračuje všechny meze,
nebohou trávu snad ufénuje,
přitom ni kapka.


A pokaždé ta samá písnička:
bojínek luční vyšle mravence,
ten mi na prst přicapká,
já s omluvou pokrčím rameny.


No ne, vážně,
zkuste se někdy domluvit
s pánem vzdušných zámků.
Zkuste si tu jeho povětrnou češtinu,
kde všechny způsoby
jeví se rozkazovací a každé slovo
vzpříčí se o patro jako nesklonné.


Nejkouzelnější je ovšem časování:
takový vítr vás drapne ve čtyři
a vrátí ve tři.
Prostě dělá, co umí. Větří.


Ale déšť nikde. 










P181 | 50+ (2019–2021)


© 2024 Miroslav Klíma  

Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!