Hlavu zakláním, oči zavírám, v náruči sedmihravé sani noci se nevzpírám,
hlavu zakláním, až andělé se stydí, a tam nahoře, tam každý něco vidí: dítě modré nebe, sousedka modřinu, egoista sebe,
Viktorko, co vidíš ty?
Hlavu zakláním, usnu nahá, opilá medem nebo trnkobraním jsem tvoje levná drahá,
hlavu zakláním, rozepínáš mé dárky, ničemu se nebráním, pozoruji tě zdálky jako bůh lidské války, jako dítě modré nebe, sousedka modřinu, jako egoista sebe,