Velká silná srdce nemáme. Velká silná srdce nelze párovat do metafor a co vypadá jako strije, toť unikátní čárový kód, který idiot čte způsobem, že ho zryje.
Svého idiota máme. Někdo na holeni, jiný na hřbetu ruky, stimulujeme jej drbáním a poté vypouštíme lovit lásku,
protože lásky je málo, tu také každý nemáme. A zajímají nás velká silná srdce. Velká silná srdce jako velké silné nemocnice.
Projdi jejich chodbami, budeš sám. Ulehni na postel, nikdo nepřijde.
II.
Odestelu ji. Odestelu ji a s ní odpověď na otázku, proč nikdo nepřijde: protože ve velkém silném srdci všichni už dávno jsou. A jejich bratrstvo ticha mlčí tak úlevný řev, že svěráky tísně, v mém žaludku utažené na krev, rázem bezbolestně levitují –
III.
Jednou bych to chtěl zažít. Jak velké silné srdce krmí malé slabé naděje. Jak z nebe padají sněhové rohlíky. Jak se Praha noří do sakra pořádné zimy.
