VÁŠEŇ



Zůstaneš-li, uslyšíš,
jak v pět ráno bije tíž,
že stropem cosi pne se,
že handluje se nad mým čelem.


O mně beze mě.


Dobře mi tak, když odmítám
zpomalit vědomí pod rychlost světla,
cele zadřený v bdělosti
a několika prsty ruky v tvé.


A tak zůstaň.
Ucítíš, jak v pět ráno bije tíž,
že stropem pne se černá růže
napuštěná olejem, jen oči rozkapat.


A kupce má jisté; každý je má.
Kdybyste v ložnicích lehávali
s rovnými řasami, nemáte je,
a kdybyste ty handlíře s vášní
zvážit dokázali, byla by to ona tíž,
v pět ráno.


Promiňte, že se opakuji,
nicméně čas je jediné faktum,
jehož se mohu držet,
plavaje v rozpitých obrazech
a při snahách žen po mém boku,
jež hází mi lano jen jako.


Už slepého přitahují si mě do klína
a já tu vůni znám:
ta černá růže napuštěná olejem.










P156 | Rodinná slavnost v jabloňovém sadu (2018–2019) 


© 2024 Miroslav Klíma  

Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!