Je jí čtrnáct, nikdy neslyšela slovo řešeto, ale plete ho, při nevázaných hovorech s otcem plete si ho na své nízké sny a do nějakých dvaceti, pětadvaceti bude je prosévat.
Co z něj nechce, nechává žít, je jím chytře a slušně vychovaná, nakonec zbytky zbytků pohltí oheň a rozptylová loučka, přání táty.
Přitisknuta k matce zláme její ruku do své. Újma žádná, v tomto ženském mysteriu funkci koster přebírají neviditelné dráty.