V SÍTI



Je jí čtrnáct,
nikdy neslyšela slovo řešeto,
ale plete ho,
při nevázaných hovorech s otcem
plete si ho na své nízké sny
a do nějakých dvaceti, pětadvaceti
bude je prosévat.


Co z něj nechce, nechává žít,
je jím chytře a slušně vychovaná,
nakonec zbytky zbytků pohltí oheň
a rozptylová loučka, přání táty.


Přitisknuta k matce
zláme její ruku do své.
Újma žádná,
v tomto ženském mysteriu
funkci koster přebírají
neviditelné dráty. 










P249 | 50+ (2019–2021)


© 2024 Miroslav Klíma  

Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!