V POLÍCH

Svítá, do chřtánu zloděje hvězd
noc nenalije už nic.
Na obzoru průsvitná, zaťata v pěst
vypouští do oranic

krev černou, ještě teplou na omak.
Zanořit ruce měl bych do té země,
v pokoře vyčkat, co stane se pak,
až mezi rosu upíří skápne sémě

a začne sát:
ten, jehož tu zabila válečná vřava,
chce zřejmě ještě spát,
ta, která ho miluje, tmu odkopává. 

P98 | Sazometný rok (2016–2018) 

předchozí | další