V POLÍCH



Svítá, do chřtánu zloděje hvězd
noc nenalije už nic.
Na obzoru průsvitná, zaťata v pěst
vypouští do oranic


krev černou, ještě teplou na omak.
Zanořit ruce měl bych do té země,
v pokoře vyčkat, co stane se pak,
až mezi rosu upíří skápne sémě


a začne sát:
ten, jehož tu zabila válečná vřava,
chce zřejmě ještě spát,
ta, která ho miluje, tmu odkopává. 










P98 | Sazometný rok (2016–2018) 


© 2024 Miroslav Klíma  

Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!