Ulice. Jen letmo vkradla se na mysl
a už za vraty
tamějších činžovních domů
přicházím do řečí.
Zkusím
"Lidé, nechám vás vyhladovět".
Lidé to nejsou.
Zkusím
"Lidé, prostřete k hostině".
Mé já to nejsou. Ale přepočítám si je.
Ulice. Jen letmo vkradla se na mysl
a už vrata tamějších činžovních domů.
Zvládnu kliku, pozdrav,
pokus o demi-plié.
Uvažuji, že snad uváží,
jak produkt zpracovat
a nezabít komika,
na tom sešlapaném prahu smrti.
Zkusím
"Bože, pozvednu tě koutky úst".
Bůh to není.
Zkusím
"Bože, zostudím tě koutky úst".
Ďábel to není.
Tak je to rýmička.