UMÍRÁM



Ulice. Jen letmo vkradla se na mysl
a už za vraty
tamějších činžovních domů
přicházím do řečí.


Zkusím
"Lidé, nechám vás vyhladovět".
Lidé to nejsou.


Zkusím
"Lidé, prostřete k hostině".
Mé já to nejsou. Ale přepočítám si je.


Ulice. Jen letmo vkradla se na mysl
a už vrata tamějších činžovních domů.
Zvládnu kliku, pozdrav,
pokus o demi-plié.


Uvažuji, že snad uváží,
jak produkt zpracovat
a nezabít komika,
na tom sešlapaném prahu smrti.


Zkusím
"Bože, pozvednu tě koutky úst".
Bůh to není.


Zkusím
"Bože, zostudím tě koutky úst".
Ďábel to není.


Tak je to rýmička.










P231 | 50+ (2019–2021)


© 2024 Miroslav Klíma  

Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!