Ulice. Jen letmo vkradla se na mysl

a už za vraty tamějších činžovních domů

přicházím do řečí.

Zkusím "Lidé, nechám vás vyhladovět".

Lidé to nejsou.

Zkusím "Lidé, prostřete k hostině".

Mé já to nejsou. Ale přepočítám si je.

Ulice. Jen letmo vkradla se na mysl

a už vrata tamějších činžovních domů.

Zvládnu kliku, pozdrav, pokus o demi-plié.

Uvažuji, že snad uváží,

jak produkt zpracovat a nezabít komika,

na tom sešlapaném prahu smrti.

Zkusím "Bože, pozvednu tě koutky úst".

Bůh to není.

Zkusím "Bože, zostudím tě koutky úst".

Ďábel to není.

Tak je to

rýmička.