Ty, já, oni



Asi nevíš, ale pozorujeme tě,
a je nás tu víc z více světů.


Kdo přesně je tu: jsem tu já,
který by přísahal, že spíš,
a jsou tu i jiní, kteří nevidí tě spící,
oni nazírají svíci, z jejíž páteře
plamen tryská, plamen tak přímý,
že kalibrovat může
všecky rovnováhy světa.


Asi nevíš, ale pozorujeme tě.
A nikomu nepatříš.


A pro mě až fyzicky neúnosný
je ten vjem,
kdy kraluje absolutní bezvětří,
kdy nelze podniknout
žádný úkrok navigovaný nosem,
žádné Vidíte? Moje žena
jen odpočívá, pojďte sem!

– prostě nic.


Válí se tu rub a líc,
dilema, jak na sebe navléci
celý tento velmi exponovaný
kout bílých ložnic
a odporoučet se ven.


Oni se culí, že je mi to velké,
ale co, zase má člověk
do čeho utřít slzy. 







Vytvořte si webové stránky zdarma!