a když tě snídám, v mracích zraje řeka, páchne z ní slz, spermatu, krve vztek a už se stmívá, vylidňuje a náplavka si kleká a tvůj lokaj Vítr, po čertech ledový, letí zpěněnou Vltavou,
lovce múz loví jejich vlastní hlavou a tisíckrát za slovo je chytne a tisíckrát siločárou tvou do pekel horoucích pošle a zítra zas a nanovo –
Jak trnky je tvůj polibek, když tě snídám a v mracích zraje řeka. Když ty mraky ale na vteřinu propálí slunce, jasně v nich vidím sebe sama vrahy, jak po té vodě kamsi kráčejí,