Pokaždé si oba pevně drží příbory, když jejich sebelačný přelétá večeři, v mírném předklonu jak bitevní vrtulník hrne vzduch, který tu nehodlá dýchat.
Pokaždé oba hrají, že se mu diví. Zjistit víc předpokládá vypustit psy a vycítit, čím on se živí, natlakovat pohled odvahou, odhalit palivo, věcí chod.
Co se očí matky týče, už před prvním zrcadlem se tento pár rozvádí: žádné slzy ani horlivě se modlících rukou pot nevymyje přeradostné exploze v zakalených sítnicích.
Otec pošilhává po hodinách. Hodlá si v devatenáct patnáct zamíchat kávu, periferním viděním zaregistrovat syna a konstatovat prosté: Vidím ti až do žaludku. Točí se v něm vítr, musíš mít hlad.