Tři promile v dechu

Kdo jsi?
Hej, barmane, na mě mu nalej,
prý mi ten černý strom v hlavě
promítne v dlouhou, košatou, šumnou alej,
a pod ní mohu štrádovat,
krajícem luny se ládovat,
prý: Na prokleté!,
komediant.

Kec. Protože až já,
rozevlátý, vypadnu ven,
v tu ránu se přerazím o kýbl světla
a dobrý bude den a komicky tristní
snaha rozepnout nezapnutý poklopec.

Kdo jsi?,
ptám se rozkročen, s hlavou dole
ptám se opilý vůní země,
v níž kořeny mých černých stromů,
opilý ptákem, který pěje tak krásně,
že mi pozuráží všechna ozubená kola
v hodinkách.

Kdo jsi,
že mi v Čechách usekáváš celou ruku?