Kdo jsi? Hej, barmane, na mě mu nalej, prý mi ten černý strom v hlavě promítne v dlouhou, košatou, šumnou alej, a pod ní mohu štrádovat, krajícem luny se ládovat, prý: Na prokleté!, komediant.
Kec. Protože až já, rozevlátý, vypadnu ven, v tu ránu se přerazím o kýbl světla a dobrý bude den a komicky tristní snaha rozepnout nezapnutý poklopec.
Kdo jsi?, ptám se rozkročen, s hlavou dole ptám se opilý vůní země, v níž kořeny mých černých stromů, opilý ptákem, který pěje tak krásně, že mi pozuráží všechna ozubená kola v hodinkách.