Skryt tu dříme hájek bříz,
nad ním luna bdí, baldachýn vyšívá.

Nikdo tu není. Zmiz!
A ty, Jiskřivá, tomu člověku
pod každé z víček raka hoď.

A pak voda klade ty raky
a já stihnu jen rozpaky
a už jsem odejit a procitám
s krvavýma očima, s šémem na hrudi.

Táto, byl si tam?

Skryt tu dříme hájek bříz,
nad ním luna bdí, na baldachýn vyšívá
pulsate et aperietur vobis.

A představ si, táto,
že něco mé osudí chytlo jak opratě,
a my jeli a jeli
a pili z řeky Léthé -

Tolik, tolik ostruh
bylo zabodnuto do slabin!
A stejně každou vteřinou blíž Stvořiteli

jen na mršině larvy much.