TLUČTE



Skryt tu dříme hájek bříz,
nad ním luna bdí, baldachýn vyšívá.


– Nikdo tu není. Zmiz!
   A ty, Jiskřivá, tomu člověku
   pod každé z víček raka hoď!


A pak voda klade ty raky
a já stihnu jen rozpaky
a už jsem odejit a procitám
s krvavýma očima, s šémem na hrudi.


– Táto, byl si tam?


Skryt tu dříme hájek bříz,
nad ním luna bdí, na baldachýn vyšívá
pulsate et aperietur vobis.


– A představ si, táto,
   že něco mé osudí chytlo jak opratě,
   a my jeli a jeli a pili z řeky Léthé.


Tolik, tolik ostruh bylo
zabodnuto do slabin!
A stejně každou vteřinou blíž Stvořiteli


jen na mršině larvy much.  










P81 | Sazometný rok (2016–2018) 


© 2024 Miroslav Klíma  

Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!