Zatím slabý hukot v dálce. Ležíme jim v cestě, já a ty, vlakům od východu naloženým slunci, ale ať to na nás klidně zkusí,
my rozmilovali se k jinému ohni, my jím tak rozezněli, že čas zatáhl kontra a házeje po nás rychle šaty, s omluvou hrdla svírá, s citem dusí,
aby srdce vychladla na tmavé vlhké cely s klíčem, na dva čerstvé hroby s rýčem, aby krev zarazil, a dvě pramice s břichem zadřeným v písku, z nichž trčí pádla – aby aspoň toto zbylo z nás.
Ležíme jim v cestě, vlakům od východu naloženým slunci, je pět ráno, na břehu rybníka rozvlnil se vzduch, do tváře rybáře sekl třísku.