Vyčerpán visí v mlze pán, pán ohyzdně tu visí jak prázdný billboard, jak vypáčené lastury, prý promlčený mord a nedělá dobrý dojem, dojem tu neudělá nikdo shůry, Google, stránka první, žalm třetí: Když sám si dříví naštípeš, zahřeješ se dvakrát, pravil Henry Ford, a jinde něco o bohu, ale vyčerpán visí v mlze pán, pán ohyzdně tu visí, ještě že my krásu žijeme z role do role a osvíceni reflektorem, a kdo kýchne, kdo na nás křížem kýchne lidulačnou mutaci řehole, krážem prázdnou slámu vymlátí a může si s ní sám podestlat – toto na tebe zabučíme z parníku, ty našeptávači padacích mostů, jedeme vánoční party vprostřed řeky, k dresscodu čelenku a jsme svatí, a betlém za tři sta v hologramu nemá mezery stejně jako tato báseň, kterou jsme zabavili tak, že nám podrží až do rána, když z té lodě na náplavce vypadneme, aby nic nebylo v mlze, a ten, co v ní visí vyčerpán, tomu řekni, že dostane tolik lajků, kolik zvládne 5G, až pak bude pán, hlavně ať ten opar nad městem přestane chovat se drze, polyká nám ohňostroj a zvuk jako by nůž řezal nože, poslali jsme na něj právníky, ale nedohledali zdroj, vůbec tu není vidět, vidět není zhola nic, jen jakési průniky lidských siluet přebírajících naše gesta a drinky a firemní heslo naše přítomnost je vaše budoucnost ve světle jejich okupace stává se hrůznou předzvěstí, že to všechno kolem přestává být meteorologickým žertem inverze a řeka pod námi už se nejmenuje Vltava –
Vyčerpán visí v mlze pán, pán ohyzdně tu visí, všem ptákům se bude říkat labuť, až přepadne je zvědavost, kolik tun má naloženo na zádech, když adventní Praha vstává.