SPRÁVA VĚCÍ HŘBITOVNÍCH



Jakže?
Uptaný.


A na to poznamenali,
co si vůbec dovoluji vyzvídat,
že vidí vězněné, kteří mnou prosvítají,
jakou genocidu na nich páchám,
a než mě vyrazili,
s úšklebkem rada nad zlato:


Víš ty, co? Jsi těžký kuřák,
vyhoukej si konve se zásvětní mlhou!,


a přihodili link, souřadnice,
kde za rozbřesku bývá k podojení
nebeská koza vyžraná
ze smutečních kytic.


Dostavil jsem se na čas.
Když to zkrátím, můj černý motýl
zalétaný speciálně pro životní hrany
mávl křídly a vyvolal dominový efekt
v tomto pořadí: jitro – geocaching – nic.


A protože asi nic nechápu,
zůstane vše při starém, jako každé ráno
posnídám kafe a cigáro
a zase bude na jeden oharek
tucet upálených, udělali by lépe,
kdyby z těch hrobů nevylézali,
dokázal bych se pak milovat
o chvíli déle,


a když to ještě zkrátím,
nejde mi o harém, mám jednu ženu,
jedny plíce a sakra velkou chuť
zakašlat, mám v nich střelný prach
na tisíc otázek a –


Jakže se vyjádřili?
Uptaný.


To je ta povýšenost
pasáčků mrtvých duší,
ale ve mně dusot celého stáda. 










P166 | Rodinná slavnost v jabloňovém sadu (2018–2019) 


© 2024 Miroslav Klíma  

Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!