A na to poznamenali, co si vůbec dovoluji vyzvídat, že vidí vězněné, kteří mnou prosvítají, jakou genocidu na nich páchám, a než mě vyrazili, s úšklebkem rada nad zlato:
Víš ty, co? Jsi těžký kuřák, vyhoukej si konve se zásvětní mlhou!,
a přihodili link, souřadnice, kde za rozbřesku bývá k podojení nebeská koza vyžraná ze smutečních kytic.
Dostavil jsem se na čas. Když to zkrátím, můj černý motýl zalétaný speciálně pro životní hrany mávl křídly a vyvolal dominový efekt v tomto pořadí: jitro – geocaching – nic.
A protože asi nic nechápu, zůstane vše při starém, jako každé ráno posnídám kafe a cigáro a zase bude na jeden oharek tucet upálených, udělali by lépe, kdyby z těch hrobů nevylézali, dokázal bych se pak milovat o chvíli déle,
a když to ještě zkrátím, nejde mi o harém, mám jednu ženu, jedny plíce a sakra velkou chuť zakašlat, mám v nich střelný prach na tisíc otázek a –
Jakže se vyjádřili? Uptaný.
To je ta povýšenost pasáčků mrtvých duší, ale ve mně dusot celého stáda.
P166 | Rodinná slavnost v jabloňovém sadu (2018–2019)