SNĚŽÍ

Nad někým se čerti žení
a nad jiným chumelí,
na Kampě vločky fackují sochu,
mráz vpíjí se v naleptaná líčka.

Žasnu, jak přes všechen ten svízel
ona sílu má, pokoru držet gesto ticho –

a soudce vede dlouhou řeč,
tak dlouhou, že jsem radši zmizel.

Z amnestie jara
zatím jen strakatá proseb lavička,
do ztracena perořízek na licho... 

P4 | Pražský charismatograf (1994–2013) 

předchozí | další