Jsou to oni, popis sedí. Vybíhají až na vrchol věže a zde, posouvajíce čelem krov, cosi vykřikují, utrhují se tak, že ani strach z výšek krev nenaředí.
Práce pro hasiče, obden. Extrémně visuté hovory bez odpovědi, a přijde-li nějaká, má podobu smítka prachu, v oku zaseknutého převozníka Milosti, jenž odporem těla bývá ihned vyplaven.
Jsou to ti dva, už bez bot. Též ale bez pochyb, kudy teče původní řeka, když dno koryta opanuje dívka se stříbrnou konévkou. A chlapec, vkleče u jahod.
Než ochutná, je včas vypuštěna smečka chrtů, aby pokračování milostné předehry vehnala do spárů smrtelnosti.