Vylétám s jitrem, můj zobák je vykladač a křídla bodyguardem jeho obtěžkaných písní,
čeká zlaté dítě lásky, že slavík se blýskne,
jako vždy ale vypadne chcíplá koroptev v prezervativu napíchaná lidmi a jako vždy jejich krví bude stvrzena, aby tu mizérii při západu slunce červánky vsákly.
Vylétám s jitrem, můj zobák je radar a křídla Strážcem prahu, neboť žádný cirkus nemůže růst až do nebe, že,
tak dejte vědět, posmutnělé klauny zaměstnám, budeme den co den kroužit nad Čechami a pozorovat, kdo jaké dřevo kde řeže,
naučím vás žonglovat s atomy lidské zpupnosti, jež našeptává stavět šibenici vyšším kvalitám,
a dobře si zapamatujte: moje stromy jsou vaše stromy, ale vaše stromy nejsou moje stromy.
