ŠEL OD DOMU K ŘECE



I.


Posbírám mrtvé pramice,
vyřežu nové lodě,
v jedné zakleknu, naplním plíce
a pošlu se do kruhů na vodě,
naposledy mávnu majákům v přístavu.


Vítr hvízdne – pluji,
hvízdne podruhé –
na kost promrzlý plavu,
hvízdne potřetí – neexistuji.


II.


Město v postelích je poslední vjem.
Také chechot racků
nad Veslařským ostrovem,
leč břehy se ani nepřevalí,
jen si zlehka přitáhnou řeku.


Komu nejsem lhostejný, jsi ty.
Ty s tváří pod polštářem,
v níž pluhy pláče
vyoraly hluboké vrásky.


Pak začnu sít:
za každou slzu jeden vltavín
a tobě bude štěstím zase do smíchu.


Mně do breku. 










P63 | Na Slupi 8 (2013–2016) 


© 2024 Miroslav Klíma  

Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!