S TEBOU PŘI OTEVŘENÉM OKNĚ

Mohlo by spadnout něco sněhu.
Nastavím dlaň,
čára srdce promění se v řeku.

K síle, jíž disponuje voda:
do ucha levého všeptává,
abych se nebál zjištění v pravém,
které je bránou k paměti miliard let.

Kde tolik už běsnilo živlů!
A mých otců.
A jejich ztopořených mečů,
po nichž jsem vymřel tolikrát,
kolik oni sťali hlav,
jim v cestě neuhnuvších.

K síle, jíž disponuje něha:
až v rukách rozpustí sníh,
Frédéric Chopin načrtne úhozy
a já jimi zasáhnu obě tvé tváře.

Ubližuji, neschoulitelný
v závějích beztvaré lásky.
Jak barbar připaluji chloupky,
které bych na jiných nahých ženách
přehlížel. A po mě potopa.

K síle, jíž disponuje dítě:
Mluv teď ty. Popiš, jak učíš ho plavat. 

P 259 | 50+ (2019–2021)

předchozí | další