PRYČ Z TOHO DOMU VIII.



Ještě za tmy vstát,
na Ztracenku vystoupat.
Nadechnout vzduch ostrý jako pila
a ořezat ten rodokmen,
jednou provždy jej zbavit větví,
na něž jitra navěšují,
co z předešlé noci vytěsnila:


plané touhy povolených kravat,
definitivní tečky jištěné
nedopalky cigaret,
polámané větrníky dívčího smíchu,
z nichž si zvědavý vánek načítá
zbytky DNA.


Z použitých náhubků
vteřinových šelem ještě kape.


A houpe se tu gnóm, na té lidské pouti,
který všem viděl do karet. 
Kmitá. Oč jsem blíže, o to rychleji.


Možná máš výhled z okna
a zahlédneš hodiny,
jež zběsile rafijemi kroutí,
možná, že zůstaneš vdovou,
zato vdovou prosluněnou. 










P70 | Na Slupi 8 (2013–2016) 


© 2024 Miroslav Klíma  

Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!