Když otec už nemůže natočit hlavu, aby ostatní nezahlédl ani periferním pohledem, uděláš to ty. Můžeš umýt auto, uklidit sklep, zapálit další cigaretu nebo si ještě třikrát přidat,
ale ta scéna tě stejně nemine, neboť je psaná synům na tělo, a klidně zpomalí čas, aniž by přiškrtila tep hodinových strojků,
a pak, až úniky vzdáš, bleskovým pohybem vykonaným v zákrytu mrknutí oka obnaží se před tebou nahá, jako holka v nočním podniku, kterou sis všelijak maloval, a přestože s ní teď sedíš na pokoji a šeptáš ne, jakási tenze tlačí ano.
Není z tvé hlavy ani z tvého srdce a je milosrdná aspoň v tom ohledu, že na rozdíl od tebe před ní tvůj otec může zůstat v pyžamu.
Protože až ztracený v posteli poobědvá morfinovou náplast, až s obrovským vypětím chytne se rukama hrazdy a rozhodí ochablé nohy jako batole,
budeš to ty, ponížený a vyděšený, koho obsedne smrt, a tobě zahraje, že se udělala.