Rozholedbal se šum ve vlnách trav, strom přidal strom, a pak celá krajina zhučená v splav a tulák v sobě způli i napůl v tom šílenství hledal bod.
Něco mi říkalo: Soustřeď se, je takový zvláštní moment při popravě, kdy těsně před úkonem namnoží se těla, ale vina je ve všech, a ne jen v jednom,
a tak stíhám tu krajinu jak běsnící lampasák tváře vojínů, lačný po místě pro zlomů zlom, a jestli začne pršet, asi takhle:
zřídkakdy se vídám tak silný, abych jedním pohybem ruky smetl z kuchyňského stolu tu cukřenku, z níž se sypou iluze jak o život, dlouhá sladká lajna pro závislé na adrese já, tečka, com.