Celé odfláknuté léto v lese rozhodl se napravit ve své maličkosti a je mu jak před bouří – dech supravodivý, řečiště přetéká, mlýnek srdce rozklapaný v módu řehtačky.
– Ó, bláhový! Jsi v marné očekávání zavinut, rozpálen do předem prohrané rvačky!
Pak důsledně rozkopává všechny houby, které si ho samy znovu a znovu nacházejí. Za nechápavého výrazu houbařů.
Ještě důslednější zima na smrtelně chladných kamenných tabulích potichu vymaže vzorec naivního trouby a započítá respekt od hlavy k patě napnutého muže.
– Ó, bláhový! Ty před všemi nabízenými šípy světa dáš přednost suché trávě trčící ze závěje?
A samozřejmě, že řežou až na krev, stébla, jež rukou trhá, a přestože mu vypíchla už sté šťastné oči, pořád se směje.