Trápení, na tom nic není, na netrápení něco bude, něco jako voda, něco jako mouka, něco jako sůl.
Bude křupat při stisku rukou mezi muži, vkládáno pod jazyky žen v objetí, spodní prádlo malých dívek jím bude vonět a rozkousnutý kmínek zatónuje chlapcům dech a měch a píšťalu v té nejjemnější jejich kůži, než sami jednou počnou sít.
Pijákům rodinného žalu, usilujícím o děti, radím zavěsit se do obrazu mé matky a zkusit ji hladit po bílých vlasech, bude je mít spletené dle kořenů jabloní, přesně až do poslední vlásečnice.
Kdo v dlani ucítí šlehnutí biče, ať někam zmizí a rychle se pomiluje.
P169 | Rodinná slavnost v jabloňovém sadu (2018–2019)