PROLOG



Trápení, na tom nic není,
na netrápení něco bude,
něco jako voda,
něco jako mouka,
něco jako sůl.


Bude křupat
při stisku rukou mezi muži,
vkládáno pod jazyky žen v objetí,
spodní prádlo malých dívek
jím bude vonět
a rozkousnutý kmínek zatónuje
chlapcům dech a měch a píšťalu
v té nejjemnější jejich kůži,
než sami jednou počnou sít.


Pijákům rodinného žalu,
usilujícím o děti,
radím zavěsit se do obrazu mé matky
a zkusit ji hladit po bílých vlasech,
bude je mít spletené dle kořenů jabloní,
přesně až do poslední vlásečnice.


Kdo v dlani ucítí šlehnutí biče,
ať někam zmizí a rychle se pomiluje. 










P169 | Rodinná slavnost v jabloňovém sadu (2018–2019) 


© 2024 Miroslav Klíma  

Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!