Vyjímá je měsíc, když dorůstá, pak na práh domu je pohodí. Jako kočka myš.
Kde tvá Vimana, matko hvězd, vysílám signály z ostrova Svatých Harantů, na vodách její Výsosti chtěl bych se vézt, zaplatím čarokrasem v záři diamantu –
Vyjímá je měsíc, když dorůstá, pak na práh domu je pohodí. Jako kočka myš.
A já? I přesto, že nespadla první, dvacátá, ani hvězda stá, já pořád civím na nebe a čekám, jestli mě nalodí.
U nohy kufr, v něm kosti váženého předka, přes ruku svůj život, ještě obskurnější fetiš.
P179 | Rodinná slavnost v jabloňovém sadu (2018–2019)