Je krásně, zítra se s tebou znovu projde, kudy šel dnes. Po monitoru.
Šel by po papíře, pero má, leč inkoust zhořkl žárem jak pelyněk pěstovaný k nevíře, dokonce do každé strofy cpe kata. A byť se tu třepe, míchá o život, výsledný drink děsí: ten a ta.
Dva v jedné pointě – a namol opilí. Co s nimi? Vyhnat je ven zválet obilí, kde mu to udělá, ani se nezuje, a tak dále, co ještě se rýmuje, nakonec skončí každý na jedné straně přerostlé louky. Jen oni, jinak nikde živáčka.
Jen oni a vysoká tráva, než ji ostří lidské hádky zkosí, tupost zdupe, do hlíny vmačká –
Mám ti to zavázat? Mám to celé vypnout, nebo jen režim spánku?
- - -
Je svěží vlhké ráno, patrně září, vidím oba probuzené a na jiné cestě, než kudy šli dnes: jsou zaregistrováni v sociální síti mlhy, kterou pro účely člověka spředl dobrotivý les, činí se, aby neprotržena – neznámý muž, neznámá žena.
P145 | Rodinná slavnost v jabloňovém sadu (2018–2019)