PŘÍLIŠ OHNĚ



Je krásně,
zítra se s tebou znovu projde,
kudy šel dnes. Po monitoru.


Šel by po papíře, pero má,
leč inkoust zhořkl žárem
jak pelyněk pěstovaný k nevíře,
dokonce do každé strofy cpe kata.
A byť se tu třepe, míchá o život,
výsledný drink děsí: ten a ta.


Dva v jedné pointě – a namol opilí.
Co s nimi? Vyhnat je ven zválet obilí,
kde mu to udělá, ani se nezuje,
a tak dále, co ještě se rýmuje,
nakonec skončí
každý na jedné straně přerostlé louky.
Jen oni, jinak nikde živáčka.


Jen oni a vysoká tráva,
než ji ostří lidské hádky zkosí,
tupost zdupe, do hlíny vmačká –


Mám ti to zavázat? Mám to celé
vypnout, nebo jen režim spánku?


- - -


Je svěží vlhké ráno, patrně září,
vidím oba probuzené a na jiné cestě,
než kudy šli dnes:
jsou zaregistrováni v sociální síti mlhy,
kterou pro účely člověka
spředl dobrotivý les,
činí se, aby neprotržena –
neznámý muž, neznámá žena.










P145 | Rodinná slavnost v jabloňovém sadu (2018–2019) 


© 2024 Miroslav Klíma  

Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!