POSLOUCHEJ



Poslouchej, jací jsou básníci lháři,
co z lesa přiváží liška na trakaři,
prý –


Hra pro dva soutěžící má tato pravidla: do herního pole vkročíte stezkou zvěře. Vězte, že takové cesty bývají krkolomné a úzké, a některé mohou být s každým dalším metrem ještě stísněnější (také viz tutorial). Vaším protihráčem se stávají náletové smrčky, kluzké kořeny a gejzíry pichlavého trní, cílem je dosáhnout levelu, kdy se před vámi otevře mýtina. Autoři hry si vyhrazují právo ukončit vaši odyseu v okamžiku, kdy uznají za vhodné, v takovém případě bude průběh následující: protihráč vám překážkami dá jasně najevo, že dál nepostoupíte ani o metr. Nakročeni v mírném předklonu a bez možnosti jakéhokoli pohybu pocítíte stav podobný zimnici, po několika vteřinách budete vypnuti. Vědomí naskočí v noci. V poloze na břiše zaregistrujete vyčerpání a okolí natolik prosycené tmou, že nenačtete ruku. Snaha odplazit se z herního pole bude potrestána ostrou bolestí v tváři (příště větev zamíří přímo do oka). Majitelé výkonných zvukových karet se navíc přistihnou v situaci, kdy jejich hlasové ústrojí vygeneruje volání o pomoc, avšak zvuk uslyší z prostoru mimo své tělo. Bude to bláznivé, směšné, skličující: Věta "Jsem tady!" nabyde charakter bumerangu, který vám přistane mezi očima. Vzdáte to.


A nebruč a poslouchej,
jak nestoudně básníci šmírují v čase,
s jakou verzí připelášil zajíc na ocase,
prý –


Hra pro dva soutěžící má tato pravidla: do herního pole vkročíte stezkou zvěře. Vězte, že takové cesty bývají krkolomné
a úzké prsteny jsou jistě zásnubní
a les něco takového jaktěživ neviděl,
z jeho nepozemských zárubní
obdiv hostů natolik hřměl,
až odčarovat muselo se oblačno,
a už rty ženicha a nevěsty skvějí se
nektarem krve – přípitkem na lačno,
po němž v jedno splynou, aby se…


Kam letíš? Kam spěcháš?
Hej, počkej, čmeláku bláznivej! 










P126 | Sazometný rok (2016–2018) 


© 2024 Miroslav Klíma  

Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!