POHLEDY



První


V těch očích víc než
omamná podmanivost.
Těká v nich louka, tu bere splav,
čtu jakousi zvířenou matérii,
která natolik namočí,
že prý i posmrtně přijdu si živ a zdráv,
dám vědět.


Druhý


Chytat slunce do pasti jako krysu
může zase jen krysa, odsekla.


Třetí


Kdybych ji neznal, napíšu,
že se přede mnou stydí,
ale ona sklápí trny divoké růže.
Proto nezasekly. Vybrala si mě,
abych neutralizoval hrůzu z lidí,
ale i já dokážu být vzteklý, ne, že ne.


Čtvrtý


Čtvrtý pohled
žádný z tří předchozích nedožene.
I mě uniká; stíhám ho periferně
a jen když ležím,
ví Bůh a pes, že tudy prolétá,
že vaří se mi mozek
a pot stékající po skráních
ostře čpí koňským šestispřežím.


A to je vše. Nebýt čokla,
který olízává moji hlavu,
který jak pominutý vyštěkává stopu,
který mě zdržuje.


A přitom by stačilo dívat se mu do očí. 










P 299 | Raduje se bez příčiny (2021–)


Vytvořte si webové stránky zdarma!