Projdi české stráně: hřebeny!, šumí trávou rozholedbanou. I divoženka břízy šílí z kadeřníka Páně, když zobákem datla zaklepe. Otevřít? Neotevřít? Volit nelze, mince jeví se slepé, do náruče padl si každý orel s každou pannou.
Projdi česká pole: v mlhách Přemysl, čeledín podzimu, nepřipouští otázky, do vrstevnic vyrývá kolejiště rakví.
České potoky projdi, ledové, až po lokty. V křeči zkameníš na haltýř. A slzou, slinou, močí rozpouštěje pavoučí vlákna s úpletem taksesmiř,
