PODZIM VE VOKOVICKÉ

Přišel list, podzim spad,
lidé stojí, tíhou skloněni,
a to já mám na podzimu rád,
že je ozón sytý roněním

a v něm ty a já.

Kdože pláče? Stromy? Vzduch?
Ač lidé stojí, vzdalují se od sebe,
život a smrt tvoří kruh

a v něm ty a já.

Život a smrt tvoří kruh,
ač lidé stojí, vzdalují se od sebe,
proč my ne, to ví jen Bůh,
v našich očích vízum do nebe

a v něm tyjá. 

P32 | Pražský charismatograf (1994–2013) 

předchozí | další