POD ÚROVNÍ PŘÍRODY



Nenadělá nic. Když vyhubila pavouky,
jiná ataka vlévá se, ta vědomím očkuje,
úplety bezpečí páříc.


I vonět sobě přestala,
dát jí štětec, mistrně vystřihne
kubistické hrany louky,
ale který muž tohle koupí,


muž by si dal autoportrét,
klidně primitivní skicu nasliněnou
tesařskou tužkou, jež postihne
onu sladkou ochablost svalnaté paže
udělané jetelem a chrpou,
kmínem a řebříčkem.


Těkavé prvky svého ženství
mohl by zachytit on,
kdyby to ještě byla ona.


Ale abychom si rozuměli aspoň my,
toto je oslavná báseň na psa,
jemuž bude v šest ráno dán shůry
signál, že je jim společný,
a oba vykope na déšť. 










P 289 | Raduje se bez příčiny (2021–)


Vytvořte si webové stránky zdarma!