Sedí nehnutě. Nehnutě, protože jejímu útlocitnému životu domalovala kontury smrt. Smrt zaměstnaná kočkou.
Kočka je z hosta v rozpacích. Rozpaky je ale slovo, pocházející od lidí. O lidech ví, jak jsou křehcí. Křehkost ptačí lebky byla by adekvátním příměrem, z pohledu šelmy. Šelmy líné cokoli lovit, když tu má paní.
A paní sedí nehnutě. Nehnutě, protože jejímu útlocitnému životu domalovala kontury smrt.
Smrt číhá na kočku, kočka na svou krysu. Řekli bychom na smrt, ale i toto slovo pochází od lidí. Teď! Teď v palné dávce, vyskládané jako rajčata za oknem. Jak léky na stole, za sklem kredence staré fotky.
Fotky si prohlédneme hned zítra, paní s kočkou na klíně nám je živě okomentuje.