PANÍ S KOČKOU



Sedí nehnutě. Nehnutě,
protože jejímu útlocitnému životu
domalovala kontury smrt.
Smrt zaměstnaná kočkou.


Kočka je z hosta v rozpacích.
Rozpaky je ale slovo,
pocházející od lidí.
O lidech ví, jak jsou křehcí.
Křehkost ptačí lebky
byla by adekvátním příměrem,
z pohledu šelmy. Šelmy líné
cokoli lovit, když tu má paní.


A paní sedí nehnutě. Nehnutě,
protože jejímu útlocitnému životu
domalovala kontury smrt.


Smrt číhá na kočku,
kočka na svou krysu.
Řekli bychom na smrt,
ale i toto slovo pochází od lidí.
Teď! Teď v palné dávce,
vyskládané jako rajčata za oknem.
Jak léky na stole,
za sklem kredence staré fotky.


Fotky si prohlédneme hned zítra,
paní s kočkou na klíně
nám je živě okomentuje. 










P258 | 50+ (2019–2021)


© 2024 Miroslav Klíma  

Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!