Sedí nehnutě.
Nehnutě, protože jejímu útlocitnému životu
domalovala kontury smrt.
Smrt zaměstnaná kočkou.
Kočka je z hosta v rozpacích.
Rozpaky je ale slovo, pocházející od lidí.

O lidech ví, jak jsou křehcí.
Křehkost myší lebky byla by adekvátním příměrem,
kdyby v jeho spodních tónech nerezonoval pud šelmy.
Šelmy líné cokoli lovit, když tu má paní.

A paní sedí nehnutě,
Nehnutě, protože jejímu útlocitnému životu
domalovala kontury smrt.

Smrt číhá na kočku,
kočka na svou krysu. Řekli bychom na smrt,
ale i toto slovo pochází od lidí. Teď!
Teď v palné dávce, vyskládané jak rajčata za oknem.
Jak léky na stole, za sklem kredence staré fotky.

Fotky si prohlédneme hned zítra,
paní s kočkou na klíně nám je živě okomentuje.