Je ticho, že slyším dopadat vločky,
a mír, že by přesvědčil slepce k poklusu.
Jediné napětí: mezi zapletenými copy vánočky
a mezi oky výšivek na svátečním ubrusu.

Jsem tak velký, že hrany stolu dotýkám se čelem,
naškrobená látka lechtá mi nos,
a když ji zvednu, zamávám si s andělem,
který tu jak já ťapká bos.

Pak jsem ho vdechl.
Natřikrát.

- - - 

První hlt piva kloktám a plivu,
něco vysmrkám s hleny.
Na zbytky v tom každoročním sazometném leitmotivu
beru peroutku, aby i rohy v kamnech byly dočištěny.

Takže na kolena, s kusem mrtvého křídla.
Ono to půjde.