Je ticho, že slyším dopadat vločky, a mír, že by přesvědčil slepce k poklusu. Jediné napětí – mezi zapletenými copy vánočky a mezi oky výšivek na svátečním ubrusu.
Jsem tak velký, že hrany stolu dotýkám se čelem, naškrobená látka lechtá mi nos, a když ji zvednu, zamávám si s andělem, který tu jak já ťapká bos.
Pak jsem ho vdechl. Natřikrát.
- - -
První hlt piva kloktám a plivu, něco vysmrkám s hleny. Na zbytky v tom každoročním sazometném leitmotivu beru peroutku, aby i rohy v kamnech byly dočištěny.
Takže na kolena, s kusem mrtvého křídla. Ono to půjde.
