Omluvte syna ze školy 

Považuje horečku
za fatu morganu ráje, miluje ji.
Tančívá s ním, vysoká a nádherná, 
jako Anna odnaproti, 
na kterou si často myslel, a?

Chtěl její šaty - má je, zpocené dlaně 
zapřené o vlnící se boky načítají 
jemnou strukturu látky, o níž ví všechno, 
v jakési náhlé vlně jasnovidnosti 
popsal by i tkací stroj a z vlny příze.

A to je vše, dál nebude nic.
Ono se to lehce básní, 
ale když v nulté míze tolikrát předávkované oči 
chemií erotiky vypovědí službu,

když se nad třiatřiceti kily živé váhy 
skloní sám Savoé a s citem, 
tak, aby nestrhl si závit neštovic,
do každého tělesného otvoru našroubuje 
roubík infikované tmy,
kdo má na co ještě sílu?

Považuje horečku
za fatu morganu ráje, miluje ji.
Nechce-li on sám, 
matčin polibek na čelo nic nevysaje, 
vykašlal slova spi a synu.

Má svou Agnes a má i jiné hračky:
Palcem a ukazovákem vtahuje
nesmrtelnost vojáčka z cínu.