Považuje horečku
za fatu morganu ráje, miluje ji.
Tančívá s ním, vysoká a nádherná,
jako Anna odnaproti,
na kterou si často myslel, a?

Chtěl její šaty - má je, zpocené dlaně
zapřené o vlnící se boky načítají
jemnou strukturu látky, o níž ví všechno,
v jakési náhlé vlně jasnovidnosti
popsal by i tkací stroj a z vlny příze.

A to je vše, dál nebude nic.

Ono se to lehce básní,
ale když v nulté míze tolikrát předávkované oči
chemií erotiky vypovědí službu, když se
nad třiatřiceti kily živé váhy skloní sám Savoé
a s citem, tak, aby nestrhl si závit neštovic,
do každého tělesného otvoru našroubuje
roubík infikované tmy,

kdo má na co ještě sílu?

Považuje horečku
za fatu morganu ráje, miluje ji.
Nechce-li on sám,
matčin polibek na čelo nic nevysaje,
vykašlal slova spi a synu.

Má svou Agnes a má i jiné hračky:
Palcem a ukazovákem vtahuje
nesmrtelnost vojáčka z cínu.