Oléo

Čau, promiň, jsem tě fakt nejdřív nepoznal,
stála si tam taková kamenná,
když jsem tě oslovil, usmála ses, no a co dál?
Chytnu tě za ramena

a hned radši pustím, máš tu své známé
a své rozumem požehnané objednávky,
nechci to hrotit, házet do rány sůl,
jsou dávno smázlé, společné nahrávky

a neboj, nevybalím tu frázi "jak se máš",
právě proto, že mi to není fuk,
objednáme si něco? Co si dáš?
Je to už pár let, ale zas na tě zírám jako puk,

a škoda, že je tady kravál, nejradši bych šeptal,
jenže tady na stole nemaj svíčku,
takže žádná romantika, ale spíš operační sál,
až moc mi buší srdce ve zpoceném tričku,

a přesto pořád něco povídám,
furt melu, ale vlastně nic neřeknu,
jasně, jsem v pohodě a taky nežiju sám,
jenom své tváře se občas před zrcadlem leknu,

motá se tu kolem prodavačka růží,
nějak mi nejde zahrát, že ji nevnímám,
nějak mi nejde zahrát, že tě nemám pod kůží
a já tuhle písničku sakra dobře znám -

---
Nejdřív jsme byli stereo,
pak už jen stereotypní,
říkáš: Tak už to vypni,
jenže to nejde. Takže co?
Takže oléo.