I.

Podle chůze žena.

Tak co s tím, tak intelektem zachrastím,
ženu ženu do knihovny,
vy hledejte básně, ihned!

Sneste je do poslední, všechna ta jména
zlatě vyvedená na černém hřbetu,
podle dechu je tu a začte-li se,
vyklene tělo, po mostě dovolí přecházet
nad peřejemi, nad roklí,

všem vám zachrání životy!

Odbelháte potlučeni, krapet zmoklí,
ale stále s vlastním odrazem v zrcadle,
pevně bdící ve svém snu,


II.

i já spím klidně.
Však jestli zaúpím či jinak hlesnu,
vězte, že tyto řádky objevila,
ach, ano, už podle chůze,

tak co teď,
po peřině i kůže stažena,
čili verši vás už nepřikryji
a maso na cáry,

ale proč ta žena
v poslední mé buňce, v níž zbyla paměť,
proč si tak drží rostoucí břicho,
když mě přijde, že nevážím nic?