Podle chůze žena. Tak co s tím, tak intelektem zachrastím, ženu ženu do knihovny, vy hledejte básně, ihned!
Sneste je do poslední, všechna ta jména zlatě vyvedená na černém hřbetu, podle dechu je tu a začte-li se, vyklene tělo, po mostě dovolí přecházet nad peřejemi, nad roklí, všem vám zachrání životy!
Odbelháte potlučeni, krapet zmoklí, ale stále s vlastním odrazem v zrcadle, pevně bdící ve svém snu –
II.
I já spím klidně. Však jestli zaúpím či jinak hlesnu, vězte, že tyto řádky objevila, ach, ano, už podle chůze, co teď, po peřině i kůže stažena, čili verši vás nepřikryji a maso na cáry,
ale proč ta žena v poslední mé buňce, v níž zbyla paměť, proč si tak drží rostoucí břicho, když mě přijde, že nevážím nic?